3. TRAMPSKÉ BUŘTOBRANÍ!

Už se stalo pravidlem, že kovaný pečbuřt nepočítá sezony od jara do zimy, ale od Buřtobraní k Buřtobraní. My, členové Asociace českých pečbuřtů, o druhém listopadovém víkendu jednu sezonu opět uzavřeli a novou začali. A velice úspěšně.

V pátek 7. listopadu jsme se na hájence u Hrubky sjeli až za tmy. První tam byl Lišák, který zatím u setmělé chalupy děsil kolemjdoucí. Byl jistě rád, že nás vidí. Největší uvítání si vysloužil Pajda, protože přivezl pípu a sudy s pívem. Naražení bylo dílem okamžiku. Dřív než Bobina s šestiletým Martínkem roztopili v kamnech, už byl i zhotovený billboard se jmény a prostorem na čárky. Povídalo se, mastili karty s Marťasem a vlastně se jen čekalo na Růžičky, kteří měli s cajkem přijet pozdě a to i splnili. No, hlavně, že dorazili. Po jednom pívu na rozdejchání jsme se společně přesunuli ven a kolem půlnoci začali mlít od úterka naložené maso. Nejprve vepřové, které moc nešlo, ale pak Pajda vyrobil pod nůž mlýnku distanční podložku a mlýnek mlel jedna báseň i maso hovězí. Přes 12 kilo masa bylo jemně namleto za necelou hodinku a mohlo se jít zase do tepla ladit formu. Růža totiž dovalila kytáru, takže to bylo i s muzikou (Mišák měl basu a Kačka flétny). Do hajan se šlo až nad ránem.

Pořádně umlýt kvalitní maso...

Sobotní rozjezd 8. listopadu byl díky ponocování pomalejší, ale už v půl desáté se začalo krájet hřbetní sádlo a to i za pomoci Bobra, který dorazil se svou ženou Šalotkou. Připojila se taky Ája, která dovezla i děti – Adámka a Anežku. Mnozí si stěžovali na přísné podmínky, když jsem upozorňoval, že kostičky mají být 4x4mm, ale měli smůlu – původní recept jsme chtěli dodržet co nejpřesněji.

Přidat něco špeku a sádla...
Kostičky mají být 4x4mm.

Já, Mišák a Cajs jsme začali míchat maso ve vaničce. Pokus s vrtačkovou míchačkou se ukázal marným (nebyla na to nádoba), takže jsme si vyhrnuli rukávy a střídali se v míchání holýma rukama pěkně po staru. Namáhavou činnost zpříjemňovalo točené pivko i sluníčko svítící do jinak chladného dne. V půl dvanácté bylo dílo hotovo – smíchalo se hovězí maso s vepřovým výřezem a hřbetním sádlem s ledovou vodou, do které jsme přisypali černý mletý pepř a mletý muškátový oříšek a mohlo se nabíjet do střev. Nabíječku na velký mlýnek vyrobil Pajda, takže i díky zkušenostem z minulých ročníků to pěkně odsejpalo. Tak pěkně, že už v půl jedné mohla jít první várka špekounů do udírny roztopené Vojtou na požadovaných 60° (trochu jsme pozměnili loňský postup, kdy se udilo vyšší teplotou kratší dobu). Sehraná parta Mišák – Pivoňka – Pajda za aktivní pomoci ostatních nabíjela do střev i druhou polovinu díla a pak začalo trpělivé čekání na postupné výsledky.

Sehraná parta Mišák – Pivoňka – Pajda za aktivní pomoci ostatních nabíjela do střev.

Bobr vytáhnul kytáru, Mišák basu a Kačka flétny a bylo to i s kvalitní muzikou. Po necelých třech hodinách hlídání ideální teploty udírny (dík zateplení i bedlivému dozoru Vojty se to pěkně dodrželo) na 60 stupních se mohli buřty sejmout z tyček a ponořit do kotle, ve kterém se na ohni rozehřála voda na 80°.

A už se udí první polovina buřtů - na 60 stupňů skoro tři hodiny (dá se udit i kratší dobu na vyšší teplotu, ale barva špekounů a jejich vůně nejsou tak intenzivní).

Tzv. dovařování slouží ke kvalitnímu tepelnému opracování bez vysušení výrobku. Buřty si 20 minut poleželi ve vodě a pak se opět přemístili do udírny, kterou jsme se snažili roztopit na 80°. Po 20 minutách už přišla poslední fáze – hotové vonící špekáčky se pověsili vystydnout na šňůry natažené mezi stromy.

A začalo druhé kolo s druhou várkou. Hotového díla bylo cca 16,5kg a to se najednou do naší sudové udírny prostě nevejde. Pomalu se setmělo, ale práce už moc nebylo – hlavně Vojta makal – protože hlídat celý den teplotu v udírně a přikládat, hasit a opět roztápět v topeništi, to chce notný kus trpělivosti. V sedm večer se přesadila do hrnce druhá várka a před osmou už viselo všech 155 špekáčků mezi stromy, jak v pohádce o Pandrholovi.

Všechny buřty pohromadě - v pohádkovém lese - počítá Pavouckej.

Zima nás postupně zahnala do chaty. Po deváté večer přišel zlatý hřeb – radostná sklizeň a počítání. Došlo i na královské dělení královské výslužky mezi účastníky 3. ročníku Trampského buřtobraní. Bylo nás 16 dospělých účastníků a různými výpočty se dospělo k rozdělení na 9 – 10 ks špekáčků na osobu. Samostatní jednotlivci dostali 10 ks a když to bylo v rodině, počítalo se na jednoho 9ks.

Martin se 155 originálními špekáčky made in AČP!

Já jsem pak předal všem zúčastněným certifikát pravého pečbuřt. Dostala ho i Šalotka, která ještě nebyla pasována na pečbuřta, ale protože přijela s Bobrem a zdatně pomáhala, nešlo to jinak. Rum jistě ráda dodá na LFC, kde bude i slavnostně přijata do řad trempské šlechty – mezi pečbuřty! Pak se zábava rozjela – povídalo se, zpívalo s muzikou v podání Bobra, Mišáka a Kačky a bylo moc dobře. I mě už bylo konečně dobře, tak jsem si i dal pivo. Půlnoc už byla nad síly většiny z nás. Přeci jen to byl náročný den. V chladné noci se někdo ztratil v lese, někdo ulehl přímo ve světnici a někdo se vyškrabal po schůdcích na půdičku do postele.
Ráno bylo studené a mlhavé. Kocovina ale nebyla zdaleka taková jako v sobotu, takže náladu nám kazilo jen to, že je neděle a krásný 3. ročník Trampského buřtobraní končí. Snídalo se, uklízelo a balilo. Došlo také na slavnostní opečení dvou špekáčků, jejich rozkrojení a první ochutnávku. Chvíli jsme neměli slov. Pak mluvil jeden přes druhého. Byla to prostě bomba – mana nebeská, sen gurmetů, konec 19. století v kostce…

Slavnostní zakrojení - zatím nejvydařenější špekáčky z rukou amatérů, které jsme kdy dělali. Se špekáčkem dnes nabízeným u řezníků, či na farmářských trzích nemá buřt AČP mnoho společného...
DOBROU CHUŤ!

Shodli jsme se, že to je zatím nejlepší výsledek ze všech tří námi konaných pokusů. Pak jsme jen předali klíče a dva špekouny na košt panu domácímu, poplatili poplatky a došlo na loučení. Bylo to smutné, ale každého v batohu hřálo těch pár výborných a nikde nesehnatelných buřtů, takových, jaké se naposledy jedli někdy před 100 lety… Tak třeba na vandru zas někdy AHÓJ! A buřty sebou!!!!!
A pokud vandruješ i virtuálně, můžeš přijít pobejt i sem: www.pecburti.wz.cz
Zde se dozvíš něco o historii špekáčku i AČP, jak se stát pečbuřtem, či kde koupit dobrý špekáček. Na našich stránkách možná pochopíš, že nic se nemá brát moc vážně.

Kromě buřtů!
Pavouckej

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
191420812
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Kloaka
Je krásné,když se lidé takhle sejdou v přírodě.
Pavouckej
Duchu, to střevo, co máš na mysli by to dílo úplně zkazilo :-). Bohatě stačí z prasete, nebo z bejka (vola, krávy) :-). Hloupé je, že v mrazáku se mi krčí poslední čtyři kousky :-(. A naše oblíbená hájenka už možná k pronajmutí nebude :-(. Kdyby někdo věděl o nějakém vhodném zázemí pro akci podobného duchu, budu velmi vděčný. Požadavky jsou skromné - aby nevadilo, že se tam bude motat a spát v okolí třeba i víc než 50 lidí, aby to nebylo finančně příliš náročné, aby bylo součástí stavení s el.proudem a kamny, aby to bylo kousek dál od lidských obydlí, no a aby to nebylo víc jak 150km od Mladé Boleslavi :-). Díky za typy!
Duch lesa
Perfektní akce, jako vyvrcholení bych materiál naládoval do střeva tomu ***otovi "Dobrý večer, státní, ochrana přírody" (víme o koho jde, že :D )
Dodýš
Zaujalo a zmátlo mě tvrdé y ve slově umlýt natolik, že jsem zapojil přítele googla a zde je výsledek:
"Slova mlýn a mlít jsou hláskově i významově podobná, přesto se jejich pravopis různí, protože nejde o slova příbuzná. Důvodem je rozdílný původ těchto slov. Podstatné jméno mlýn (mlynář, mlýnice) do češtiny přišlo ze staroněmeckého mulīn (v němčině dnes Mühle). Sloveso mlít (stejně jako výrazy mletí, mlecí, mleč) pochází z praslovanského *melti. Již ve staré češtině došlo k přesmyku hlásek el (mleti) a zdloužení slabiky na lé (mléti); v ní se pak é zúžilo na í (mlíti)." Citováno z www.proofreading.cz
Což samozřejmě kvalitu akce i článku samotného nijak nesnižuje, naopak! Aspoň byla příležitost doplnit si mezery v češtině:-) Škoda, že jsem nemohl ochutnat.
Pavouckej
Tak o téhle cestě jsem neměl tušení. Kdysi jsem po skalách trochu lez, teď už lezu tak maximálně po čtyřech do prudkýho kopce :-)
Jen
Hezky! Oni vám věnovali i jednu cestu na Kloboučku v Brdech!

http://www.lezec.cz/cesta.php?key=105272
Ivánek
Kluci a holky - kamarádi , nemám slov , jen si tiše slintám na maskáč .......
Chemik
Páni pečbuřtové, paráda!

Akorát jsem si málem poslintal klávesnici :-)
Boko
Povedená akce :-)
Pavouckej
Ahoj Dedomariane :-) a všichni ostatní zájemci o recept,

podobné reakce jsem očekával a nerad bych je zklamal. Úkolem člena Asociace českých pečbuřtů je především šířit myšlenku a vizi a šíření receptu na správné špekáčky jistě pod toto spadá. Hloupé ale je, že vlastně ani jeden rok jsme špekáčky nevyráběli stejně, proto se těžko dá napsat nějaký přesný recept a postup. Neexistuje. Je to o intuici, šikovnosti a štěstí. Základní info samozřejmě mailem zájemcům zašlu, ale poradit si musí každý sám. Všem, kdo se o špekáčky úspěšně pokusí pak budu velmi vděčný za zpětnou reakci :-). Už jsem posílal recept i do severní Ameriky, tak proč ne třeba na Slovensko, že? :-D
dedomarian
Páči sa mi Váš časopis a zaujal ma článok
o "Buřtobraní".Zvlášť ma zaujaly obrázky z
výroby špekáčok-buřtov a ich udenie.Tiež by
som to rád pre priateľov pripravil,preto
si dovolujem,porosiť Vás o recept na špekačky-
-beřty a postup pri udení.
Odpoveď prosím na mail adresu:
dedomarian@gmail.com
Teším sa na ďalšie čítanieVášho časopisu dedomarian.