Babí léto po trampsku

Znáte to, někdy se to sejde tak, že jste rádi, když se ven dostanete jednou měsíčně a jindy je Pajda nakloněn a pak to frčí.
Sotva jsem se vrátil z vandru po Brdech na konci srpna, čekal mne tradiční turnaj v trampském ringu, pořádaný T.O. Věrná srdce nedaleko Nepomuka. Byla to podařená akce, z níž mi dojem kazilo snad jen to, že jsem bojoval za družstvo, které skončilo beznadějně poslední – ale co, hrál jsem to poprvé.

Ringo...
Foto: Šemík

Příprava potlachu

Potom už byl čas intenzivně začít pracovat na přípravě našeho výročního ohně. Letošní se konal u příležitost 30. výročí založení T.O. Kopretina a díky tomu, že výročáky děláme jednou za pět let, byl šestým v pořadí.
Jeho termín jsme na jarní slezině stanovili na 17. září. Chyba! Celá první polovina toho měsíce byla ve znamení nádherného počasí a ještě i pátek 16. byl krásný. Až do večera. Ten den jsme stihli nadělat dřevo, připravit ohniště i vykopat díru na Setonův hrnec. Pak se nad Divným údolím zatáhlo a začalo pršet. Lilo a lilo! Díky tomu osadní rada rozhodla o přeložení výročáku o 14 dní později, ale když už jsme se takhle sešli, bylo nám líto to nechat jen tak. Někdo si vzpomněl, že osadnice Píďa se před časem přestěhovala do nového domečku a ještě jsme jí tam nekolaudovali.
Za stálého lijáku kolaudace proběhla úspěšně a protáhla se do brzkých ranních hodin.

Svatba Ivy a Vedoucího

Hned následující středu jsem vyrazil do Kladna k Mikimu Ryvolovi zakoupit svatební dar a o následujícím víkendu jsme s Dany vyzvedli postupně Béďu Šedifku, Pavlís, Sylvu a Zbyňka z Lístku a společně vyrazili směrem na český Daleký západ, jmenovitě do Klenčí pod Čerchovem, kde se ženil kamarád Vedoucí. Obřad proběhl v kostele sv. Martina a oslava pak o něco výše v horách, v Caparticích.
Na rozdíl od minulého týdne počasí přálo, početný zástup svatebčanů, z velké části z řad Vedoucího trampských kamarádů, popíjel, baštil, tančil a juchal, převážně za doprovodu Župan Bandu, tvořeného ¾ Lístku (Sylva, Zbyněk a Alva) a doplněného Seyčkem, který svou premiéru na elektrickou baskytaru s aparaturou bravurně zvládl. Nechyběla ani ohňová šou. V pozdních nočních hodinách byl Župan band vystřídán sestavou muzikantů ze skupin Lenka a K-band, Poloviční rebel, Zrcadla a Majkl band. A zábava pokračovala daleko přes půlnoc, většina účastníků nocovala pod širákem v blízkém lese. Ráno bylo pak ve znamení ožírání kostí prasátka, balení a úklidu. Milá nevěsto, milý ženichu, děkujeme za pozvání a přejeme vše dobré.

Sólo pro novomanžele...

Lístek alias Župan band...

Potlach T.O. Kopretina

Zbloudilý šíp Foto: LubošNásledující pátek jsme navázali tam, kde nás slejvák před čtrnácti dny přerušil. Sešli jsme se u ohně v údolí, kterému už od pradávna říkáme Divné. Pajda nám byl tentokrát milostiv, páteční noc byla plná hvězd a jen polehaná tráva na louce vyprávěla o tom, jak se přes ni před dvěma týdny valila voda. Když jsme to viděli, docela jsme byli za ten přesun rádi, i když díky jemu byl náš oheň poněkud komornější, protože řada pozvaných kamarádů už měla jiný program.
Program začal přípravou masa v Setonově hrnci a návštěvou Osadní skály. Po posilnění vypukly soutěže. Jako první byl Zálesácký čtyřboj, sestávající z hodu tomahavkem, hodu nožem, střelbou z luku a střelbou z praku. Výsledkem byly nejen úspěšné zásahy, ale i jeden ztracený nůž a jeden lukem prostřelený ešus, sloužící původně coby terč pro střelbu prakem. Nejvíc bodů nasbírali oba organizátoři soutěže Lenucha s Hafranem, ale protože mají v tomto oboru hodně natrénováno, šlechetně se vzdali placek a postoupili je soutěžícím, kteří svorně skončili druzí, Lubošovi, Cvrčkovi a Vinkymu.
Další soutěž připravil Miloš s Kristýnou. Hraní pexesa v bludišti z provazů znamenalo velké nasazení pro účastníky a vyžadovalo to mnohdy od nich i částečný striptýz, aby se zvětšila jejich schopnost natahovat nohy do dálky.

Šerifka jde příkladem...
Foto: Luboš

Poslední, několika etapovou soutěž připravili Cíbové. Během ní účastníci překonávali překážky, závodili v regatě lodiček z kůry, vyráběli nové vybavení campu – lavičky, schůdky k potoku, poličku pod stůl…
Čas ale nemilosrdně kvapil a nad údolím se začalo stmívat. Rychlá večeře a pak už šerifka Lenucha vyzvala zapalovače, aby přinesli oheň. Hranice vzplála, vlajka za zvuku stejnojmenné hymny vystoupala na stožár.
Lenucha pak přivítala na ohni účastníky a rozdala placky za soutěže. Následovalo rozšíření počtu osadníků o dva nové členy, Horáce a Kryštofa. Jak ale oběma kandidátům oznámil Hafran, věc měla háček. Každý osadník potřebuje domovenku a právě jejich oba kousky odpoledne Hafran zapomněl v boudě na Osadní skále. Ale to prý nevadí, správný osadník najde boudu i potmě. Oba novopečení členové nemeškali a vydali se do tmy na strastiplnou a dobrodružnou cestu. Svůj úkol splnili a stali se tak právoplatnými členy T.O. Kopretina Plzeň.

Setonův hrnec

Kolem desáté hodiny na nás Pajda zaútočil krátkým deštíkem, který nás ovšem nevyvedl z míry a jeho jediným důsledkem byla rychlejší konzumace zahřívacích nápojů. Hlavní muzikant Horác se překonával, ostatní osadní hudebníci mu pomáhali, co jim síly stačily. Liják kolem jedné hodiny byl už ale labutí písní našeho ohně a zahnal nás pod přístřešky.
Ráno už bylo ve znamení úklidu a uvedení campu do původní podoby, když nepočítám zbylou zásobu dřeva a nové sedačky a poličky. Zase pršelo.
Tak zase za pět let!

Každý si mohl vyrobit camrátko podle svých přestav...

Foto: Cvrček

Písničkový vlak

Písničkový vlak Foto: TonyV neděli skončil potlach a už v pátek jsme s novým osadníkem Horácem vyráželi na tradiční Písničkový vlak, který kvůli už pravidelné výluce na obvyklé trati Praha – Paříž – Dobříš vyjížděl s přestupem v Zadní Třebani do Nesvačil. Plzeňská skupina neponechala nic náhodě, a aby stihla odjezd Písničkového vlaku z Prahy, vybrala si spolehlivé a rychlé Pendolino pro cestu z Plzně. Mělo nakonec 25 minut sekeru, což nás donutilo vystoupit už na Smíchově a do Písničkáče přistoupit. Tam už cestovalo zhruba šedesát dalších kamarádů. Mezi nimi nás velmi potěšil kamarád Vedoucí, který splnil slib a dorazil se sbaleným teletem, jež vyhrál na Trapsavci. Budil jeho kožešinou z krávy Milky zaslouženou pozornost. Cílovou stanicí většina z nás byly Nesvačily a z nich cesta na Empty camp, kam nakonec dorazilo něco mezi 40 a 50 kamarády. Kytary, ukulele, banjo a mandolína zněly dlouho do nočních hodin.
Ráno bylo šedivé a pršavé. Postupem času se tvořily skupinky kamarádů, jež se loučily a postupně se rozplývaly v okolní mlze.
Naše sedmičlenná skupina ve složení Tony, Lucka, Mejla, Kašík, Horác, jeho dcera Saša a já se vydala přes Břízu k rozcestí na Stožci a odtud pod hřebenem na Studený vrch. Stále pršelo.

Foto: Hafran

Na Studeňáku jsme se posilnili. Službu tam měl kamarád Charlie a jeho otec tam slavil pěkně po trampsku narozeniny. Dostali jsme guláš a pivo, poseděli a pokecali. Pak jsme pokračovali směrem na jih a přenocovali nedaleko Peruna. Ani večer déšť příliš nepolevil, šlo se spát poměrně brzo.
Nedělní ráno už bylo lepší, na nebi se už objevovalo modro. Přes Boothill a Lone Star jsme došli na vlak do Jinců.
Už se těšíme na další ročník a modlíme se k Nejvyššímu panu železničáři, aby byl milostiv a nechal nám za rok naší oblíbenou trať v provozu.

Milka - tele:)
Foto: Hafran

Mlžné - brdské - hory...

Jince...
Foto: Tony

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
16124816
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.