Babické písničky 2015 – 46.ročník

středa 1. duben, 2015 | 1 komentář | zobrazeno 5166×Linda

Rok se s rokem sešel a v Babicích u Rosic se poslední březnovou sobotu opět konal další ročník Babické písničky. Letos to bylo už po šestačtyřicáté, což řadí festival mezi nejdéle fungující trampské akce u nás. Festival s organizačním týmem fungujícím jako švýcarské hodinky a atmosférou více než pohodovou. Už odpoledne se začali scházet první kamarádi. Někteří přijeli zdaleka, a tak koncert spojili s vandrem.

V přísálí byla, podobně jako v minulých letech, instalována výstavka Trampského muzea, která se pěkně rozrůstá, takže je stále na co koukat. I letos byl koncert vyprodaný a v sále bylo skoro 400 diváků lačných kvalitní muziky.

Tým fešných organizátorů

Mobilní trampské muzeum

Po úvodním přivítání, tradiční Vlajce a tiché vzpomínce na kamarády se představila úvodní kapela večera – ORION z Brna.
Kapela, jejíž vznik v roce 1978 se váže k Babicím velmi úzce – kapela vznikla proto, aby si členové splnili muzikantský sen zahrát si na „trampských prknech, která znamenají svět“ – Babických písničkách. To se povedlo, a tak, ač v pozměněné sestavě, se kapela opět vrátila na babické pódium. Před nedávnem přibrala Čitu a Žraloka z brněnské Ozvěny a kapelu to výrazně posílilo.
Musím vyzdvihnout nádherně podanou písničku „Listopadu a prosinci“, kterou pro Orion složil po jejich prvním vystoupení na Babicích Plavčík (Jaroslav Zábranský) z Bystřiny.

Orion

Ještě před pokračováním další hudební produkce se dostalo pořadatelům Babických písniček uznání Trampského muzea v podobě udělení Trampského Oskara za rok 2015, což je jistě velká pocta.
ŠVÉDOVA TROJKA nastupovala jako druhá v pořadí a hned rozvířila svým nástupem poklidnou hudební hladinu doposud klasické trampské muziky. Tohle rodinné uskupení, ve složení rodičů a dcery Švédových, pochází z Moravského Krumlova a věnuje se především akustické produkci. Ke klasickým nástrojům, jako je kytara a kontrabas, přidali i poněkud netradiční hudební nástroje málo vídané na festivalech a akcích tohoto typu, konkrétně valchu, kazzo a tahací harmoniku. Jejich barevnost a živelnost brzy rozbubnovala prsty a uvedla v pohyb chodidla nejednoho diváka v sále. Hrají převážně autorskou tvorbu, což také převedli a myslím, že jejich vystoupení, ač bylo žánrově odlišné, se líbilo.

Švédova trojka

Jako na většině podobných akcí dostávají kapely pamětní placky. Letos byly naprosto excelentní, namaloval je šikovný a skromný kamarád Petr V. – no posuďte sami. Jednu z nich, čirou náhodou zrovna s Wabim, ale dostal člověk, který je dobrá duše celých Babických písniček, pomáhá s organizací a mimo jiné je také autor krásného loga festivalu – Jordán z brněnských Rowers.

Placky (foto: White Sally)

Ale vraťme se k muzice, protože nás už čekala třetí porce, v podobě PEDRA A VÍTKA ŠNÉVAJSOVÝCH. Tady doslova platí známé přísloví o jablku, co nepadá daleko od stromu. Jejich kytarová symbióza je obdivuhodná. Slyšeli jsme něco vlastních věcí – jako třeba skvělý Čas bohatýrů, tak i Ryvolovky – například Rychlé šípy a Kouřový signály.

Pedro a Vítek

Perličkou jejich vystoupení byl bonus v podobě příchodu Jany „Zuzky“ Radové na pódium. Společně s Vítkem nádherně vystřihli Černého Orfea. Text Jožky Jégra s hudbou Luise Bonfy v podání Vítkovy jazzové kytary a Zuzina sametově chraplavého hlasu, to byl jedinečný zážitek!

Jana Radová a Vítek

Po přestávce nastoupil na pódium Pavel „Žalman“ Lohonka se svým spolem. Sám Žalman už v Babicích jednou vystupoval, a to v roce 2008, ale s kapelou to byla jejich premiéra. Pojali to poctivě a zařadili veskrze výběr svých nejznámějších písniček, aby si publikum mohlo zazpívat. Tudíž jsme slyšeli třeba Jantarovou Zemi, Nikdo se nesmál, Rána v trávě i Divokej horskej tymián.

Žalman a spol.

A to už přicházel zlatý hřeb večera – nezastírejme, že valná část kamarádů přišla právě kvůli poslední kapele večera. Zastávečtí TROSEČNÍCI se dali jen pro tento koncert znovu dohromady a 35 let po prvním hraní v Babicích s Romanem Horkým se vrátili v plné síle na babické pódium. Konferování se ujal právě Roman a po úvodním zhodnocení zevnějšků muzikantů a po milém velebení zdejšího kraje představil kapelu. Na kytaru zahráli Jaroslav „Koráb“ Mucha a František Cizler, zpívala Jana „Zuzka“ Radová a - přátelé, kdo to má - 2 hrající basáky v kapele, Laďu „Bagoša“ Ruttara a Karla Kočího. Hráli podobný repertoár, jako i tenkrát v roce 1980 – Ryvolovky (například Jarního kurýra, Hejno vran nebo Vlak půlnoční) a také Romanovy oblíbené Modré dálavy z roku 1935. Kdo se těšil na autorskou tvorbu Trosečníků, byl asi trošku smutný, ale vlastní písničky začaly vznikat až později. Hraní to bylo velkolepé a mělo zasloužený úspěch. Jednu písničku si s Trosečníky zazpíval i jeden z bývalých členů a zakladatel a spolupořadatel Babických písniček Ivan „Pipin“ Brázda se svou ženou Janou, která také v kapele působila.

Trosečníci

S tradiční závěrečnou „Řeka hučí“ se kapela a organizátoři rozloučili s diváky v sále a věřte, že odcházet se nikomu moc nechtělo. Další ročník se už ale už rodí v hlavě šéfa Babických písniček – Vladimíra „Pupy“ Chromečka, a tak příští rok, tentokrát na začátku dubna, se v Babicích bude zase skvěle hrát! Doslovná dohra pak proběhla v babickém pekle, které je vždy svědkem živelného hraní a jamování přítomných muzikantů do brzkých ranních hodin.

Peklo