HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ 2 - Jarka Mottl a čtveřice velikánů trampské písně

Otcem zakladatelem trampské písně je nezpochybnitelně Jarka Mottl. On to byl, kdo dal trampské písni náboj, směr i duši a prostě všechno to, co s trampingem souvisí. Nezapomněl ani na lásku, mládí, romantiku a svoji milovanou Ztracenku. Tu poprvé spatřil v roce 1919 a jako přihlášku do osady přivezl dárek. Byl to text písně „Záře Červánků“ sepsaný na melodii Rudolfa Piskáčka.
Píseň: Seňorito až se setmí byla mezi trampy velice oblíbená v padesátých letech, a zpívaná pod názvem: Madridský balkón. Trampové ani zdaleka netušili, že zpívají šlágr z filmu, jehož jedním z autorů byl Jarka Mottl.Po první písničce následovala řada dalších. Mnohé z nich ještě na americkou melodii. Kdo je dnes ještě zná? Přitom písně jako Bill, Spray, Dlouhá cesta, Volání divočiny, Město milionů a moře dalších jsou, alespoň podle mého názoru, těmi největšími skvosty v oblasti trampské písně.
Jednu písničku přímo zbožňuji. Jmenuje se „To je v nás“ a před několika lety jsem ji zpíval na slezině, v osadní boudě na Ztracence. Píseň hned všechny zaujala a současní Ztracenkáři se ptali, odkud že ta píseň je? Zlomyslně jsem odpověděl: „No přece, tady od vás, ze Ztracenky.“
Jarka Mottl za svůj život napsal stovky písní a mnoho scénářů. Logicky, také podlehl komerci a sepisoval operetní texty jak o závod. Koho by nelákal úspěch a peníze. Kdo říká pravý opak, je buď blázen, nebo lže. Důležité je to, že se Jarka vždy s pokorou vracel ke svým kamarádům a ke své milované Ztracence.

Mottlova parta v Osvobozeneckém divadle (Ztracenkáři)

Jarda Novák
Jarda Novák s kytarouByl vodním skautem téměř od dětství. V roce 1919 založil spolu s kamarády osadu Albatros. Ví se o tom, že podnikl několik výzvědných výprav na Ztracenku a i když Ztracenkáři pilně střežili svá písňová tajemství, věděl jak na to. V roce 1923 zakotvil Albatros v Libřickém údolí a o rok později zazněly písně Jardy Nováka u táborových ohňů.
Pod názvem „Klub starých kamarádů“ dává Jarda Novák dohromady velký sbor a nahrává s tímto sborem své první písně na gramofonové desky. Pravděpodobně byl první tramp, který se dostal do nahrávajícího studia. Později vzniká legendární „Camp Boys“, který vyprodává koncerty v Praze. Ještě později úzce spolupracuje se sborem „Song Club“.
Se Ztracenkářem Čendou Kopáčkem napsal Jarda Novák revui „Hoši z USA“. V padesátých letech měl kvůli úvodní stejnojmenné písni kádrové potíže.
Jardovi šly písničky jako po másle. Na kládách u vody v Dobronicích píše slavného Černouška (dnes už tu píseň prakticky neznáme). Ten vysunul Jardu Nováka v popularitě, na krátkou dobu, před Jarku Mottla. Cestou ve vlaku na Údolí Děsu zase stvořil píseň, kterou Děsáci zpívají: „Zalkalo srdéčko maličké Bessie“.
Mnoho trampských písní vzniklých před válkou se zpívá. Na Jardu Nováka se tak trochu zapomnělo. Nevím proč. Zůstaly po něm nádherné songy: Já mám v lese chatu, Dívka z prérie, Do dáli na pobřeží, Ještě míli, ještě chvíli a další. Možná, že si je někdy a někde rádi připomeneme.

Chata Jardy Nováka se od 20-tých let příliš nezměnilaChata Jardy Nováka se od 20-tých let příliš nezměnila

Pedro Mucha
Trampské rodiště: Údolí Děsu. Pedro patří k jeho zakladatelům, kolem roku 1919. Vede osadní sbor, který dokonce nahrál několik desek. To svědčí o jeho kvalitě a také o velké popularitě děsáckých písní. Píseň „Řeka hučí“ se zpívá dodnes a s chutí. A další písničky? Zpívá se „Modrý dým“ a „Kamaráde drahý“.
Pedro Mucha je určitě strůjcem toho, že Údolí Děsu je přímo líhní písničkářů. Stačí vyjmenovat: Algi Škach, Brian – Bilič, Sako Patzner a dnes třeba Tomáš Pergl. Ale to nejcennější na Pedrovi Muchovi je to, že jako jeden z největších trampských autorů nepropadl komerčním lákadlům.

Osadní sbor Údolí děsu - s kytarou Pedro Mucha.
Zleva stojí - A. Pišvejc, V. Valenta, F. Švestka, V. Pauzner a J. Plhák.

Vladimír Eddy Fořt
Píseň Dájo nevolej s portrétem Eddy FořtaCo písnička, to šlágr. Eddy má za sebou stohy úspěšných písní a to nejen trampských. Dodnes si důchodci broukají „Růžovou krinolínu“ nebo „Dájo nevolej“. Na trampských slezinách třeba duní „Chata na vodě“, anebo se poplakává při „Sosně“. Také si můžeme připomenout píseň: „Jezero dřímá“, kterou Eddy Fořt napsal na čundru u Staňkovského rybníka. Kde ale vzal ty divoké skály, jak se o nich zpívá, to ví jen pánbůh. Eddy měl ale vždy hodně fantazie.
Eddy Fořt vždy moderně uvažoval a bez jakýchkoliv zábran tvořil. Dal dohromady skupinu, která v té době neměla obdoby. Její název: „Voice Jazz Dickey Club Trio“. Spolu s Fořtem trio tvořili: K. Lavante a L. Brožek – Broches. Ano! Je to ten Broches, který byl za odbojovou činnost ve II. světové válce popraven. Po Dickey Triu zůstaly skvělé písně, například: Rum, Ice Cream, Hallo Montreal, U řeky Zambezi, Jimmy Lackland a další.

Voice Jazz Dickey Club Trio na scéně (L. Broches, K. Lavante a Eddy Fořt s kytarou)

Jenda Korda
Dechnička v pražské Lucerně v roce 1965Špatně se mi o něm bude psát. Byl to vlastě takový můj starší kamarád. Nezapomenutelné byly večery „U Richterů“ na Brunšově, hospoda hned za štěchovickým mostem. Z normálních kluků všech generací dovedl udělat trampský sbor, který když spustil, tak panu Richterovi přetékaly půllitry a robustní paní Richterová musela hostinského pohlavkovat.
Jenda Korda, původem ze Svatojánských proudů (Hiawatha), o mnoho let později vlastnil malou chatu v lesnatém úbočí nad Vltavou, poblíže hospody „Mandát“. Stále se mi nabízí pocit, že tu písničku „Až ztichnou Bílé skály“ napsal, inspirován „Bílou skálou“ právě ve Svatojánských proudech.
Autor textu trampské hymny nebyl nikdy náfukou nebo primadonou, byl to vynikající kamarád a vždycky rád si zahrál s každou trampskou partou. Miloval sborový zpěv a byl zakládajícím členem „Settlers Clubu“ – nejúspěšnějšího trampského sboru vůbec a prožil s ním krásná, tvořivá léta.
Ovšem to nejlepší teprve přišlo, alespoň z mého pohledu, když v roce 1954 založil Jenda Korda, spolu s Arnoštem Mošnou a Josefem Braunem – Buřtem sbor nazvaný „Dechničkáři“. Zprvu měl více členů, ale pak se složení zredukovalo na tři výše jmenované osobnosti.
S Dechničkou přišla skvělá nálada, spousta legrácek a skvělé písně. Za všechny jmenuji: Zelený kruh, Vzpomínku na Svatojánské proudy, Měsíční údolí.
Jenda Korda se vyznamenal a tak mu s lehkým srdcem odpouštíme nějaké ty „operetní“ prohřešky.

Settlers Club ve Velké operetě - K. Zeman, Jenda Korda, O. Kovář, V. Konvička. Rok 1935.

A ještě dodatek k první části historie. Tam jsem si počínal trochu zbrkle, a jak jsem chtěl mít všechno rychle hotovo, prolistoval jsem ztracenkářské zpěvníky a uviděl ve vydání z roku 1970 na prvním místě „Záři červánků“, tak jsem očima prolétl obsah a hle, píseň „Indián“ chybí a to bude chybět i ve vydání z roku 1928. Bohužel jsou v tomto vydání zpěvníku písně úplně jiné. V pátrání po první trampské písni mojí nepozorností přišel „Indián“ o jeden argument.
Už to příště neudělám a budu pozornější.
Tony Linhart

Na přiloženém videu je několik hrají Settleři několik písniček a to ve filmu Dobrý tramp Bernášek (1933)

Předchozí díly HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ:

1. Poněkud opožděné pátrání po první trampké písni

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
17941312
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Honza Mrskoš
Ahoj na neděli,
náhodou jsem se dostal na tuto stránku, když jsem googloval "Jarka Mottl". A pročítám to hezké povídání o jménech mně dobře známých před drahnými léty. U Jendy Kordy nenacházím zmínku o jeho Vlajce, napíši tedy vzkaz.

Čtu to ale podruhé a teď vidím, že tam stojí: "...autor textu trampské hymny...". A listují dále a vidím tu "Vlajku" zmíněnou s J.K. mnohokrát. Takže moje horlivá "porada" je bezpředmětná.

Když už jsem u toho psaní, tak přidám jinou "poradu". Před časem jsem objevil foto - asi vám jisté známé - kde zřejmě vlevo jsou bratří Kordové a u gramofonu v bílé košili můj otec Jaromír (Mirda) Mrskoš. Ani nevím, jestli mu tato fotka byla známa.
http://www.svatojanske-proudy.cz/tramping/ztracenka/htm/ztracenka_old_19.htm

P.S. Musím se trochu zastat Ztracenkářů, že nevědí o písni "To je v nás" - jak se nahoře píše. Přiznám se pokorně, že já tu píseň taky neznám (podle jména ne, možná kdybych to slyšel). Ale na jiném místě se píše, že Ztracenkáři (myšleno asi 2.generace) neznaj nejstarší písně "V záři červánků" a "Indián". Takže já se hlásím dobrovolně, že bych to zachraňoval. To byly písně, kterými jsem se učil kytaru u Hvízdavého Dana (Honzy Engstlera), o sobotách na Bílé skále, někdy před 60 lety.

Láďa Hochmann, ten perfektní kytarista od Jaroslava Ježka (však doprovázel Mottlovu partu) - a mně taky něco laskavě přiučil - vždy říkal Honzovi: "Já bych potřeboval tu tvoji pravou ruku". A Honza jemu: "A já zase tu tvoji levou".

Ale souhlasím: Trampské písně jsme my 2.generace zpívali většinou už jen v neděli na parníku zpět do Prahy. Později pak to bylo více jazzové, to co jsem hráli k tanci o sobotách v ZN klubovně. Neb jsme byli zarytí jazzoví fandové, s Pavlem Němcem (nedávno na pravdě boží) u houslí a klarinetu a s Felixem u basy. A občas se k nám přidal opravdový jazzman Karel Velebný (půjčili jsme si pak pro něj "drštky" - harmoniku od Mirka Vícha Káči), a to potom nám byla ta noc moc krátká.

PPS. Jarda Štercl (po jeden čas Ztracenkářem) byl náruživý sběratel trampských písní. Měl tlustý zpěvník pěkně vyvedený svými malůvkami, otec si ho od něj často půjčoval. Možná jeho dcera Eva ho vlastní?

Zdravím ze slunného Thajska



Jiří Sedláček
Ahojka kamarádi,
moc děkuji za kus mnohdy zapomenuté historie a oživení písniček i 100let starých.
Díky Ahoj Juska
Petr Soldat
Možná by se v přehledu mohli objevit i bří Káčové (Víchové) ze Ztracenky, kteří udělali pro trampskou píseň hodně.