HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ 4 - Trampská píseň za protektorátu

Úvodem by to chtělo říci, že za okupace měli lidé zcela jiné myšlenky, než se věnovat trampingu a trampským písním. Starostí a problémů určitě bylo mnoho. Svobodně cestovat kamkoliv se určitě také nedalo. Skauting byl zakázán. S tím si okupanti pospíšili. Ale neorganizovaný tramping prostě zakázat nešlo. Řada osad žila dál i se svojí symbolikou. To
kupodivu nikomu nevadilo. Časopis Ahoj pořádal každoročně soutěže trampských sborů o Pohár Ahoje. Trampská píseň byla veskrze apolitická. A nějaký ten „divoký západ“ nikoho nebral. Němci měli jiné starosti. Také v klidu vycházely oblíbené Osadní notesy.
Začátkem okupace vznikla spousta nových trampských písní a můžeme odpovědně prohlásit, že oproti třicátým létům nastal velký kvalitativní posun. Trampské tvorbě se věnovala řada profesionálů, trampští bardi také značně pokročili a tak trampská písnička šla přesně ve stopách populární hudby. Stěžejní výběr písniček má na začátku jedno tajemství, jak je to u trampského líčení zvykem.

Všetrampský večer v Lucerně 1940 - na pódiu Velký smíšený sbor trampských zpěváků

To tajemství se jmenuje J. V. Šmejkal
Tento, zřejmě rozený dobrodruh, byl vždycky uváděn u křestních jmen zkratkami. Správně tedy: Jindřich Václav Šmejkal. Byl spisovatelem a zůstalo po něm několik velmi zajímavých titulů (například Smečka Jižního pólu). Napsal nebo byl spoluautorem řady textů na americké melodie: Venezuelána, Cowboy z Cherokee, Pomalu jedu tichou pustinou.
Zpívají se dodnes.
V roce 1940 mu vyšla sbírka básní s názvem „Kormidlo a whisky“. A já jsem náhodou jeden výtisk získal. Čekalo mě velké překvapení. Pod názvem „Sdílnost“ obsahovala sbírka text písně, ke které jsem moře let hledal autora. Pod názvem „Zpověď“ je tento song dodnes součástí oblíbeného, trampského repertoáru.

Eman Sally PrknoKdo napsal k písni muziku se už asi nikdy nedozvíme. Nedozvíme se ani, proč a kam zmizel J. V. Šmejkal v roce 1940 - 1941 a proč zahynula v koncentračním táboře i jeho rodina. Nikde se nic věrohodného nedozvíte, dokonce i internet zklamal. Pokud někdo ze čtenářů ví více, budeme rádi, když se s námi o informace podělí.
V roce 1939 vznikla asi nejslavnější píseň z těchto let, kterou její autor Eman Sally Prkno nazval Ascalona a je napsaná podle skutečné osady. Prý i ten starý šerif se podobal tomu, o kterém se zpívá. Ve stejném čase vznikla i píseň o Kačáku a o Fort Adamsonu, což je název rodné osady Emana Sallyho Prkna.
Trampské písně vznikají i v mimopražských osadách. V údolí Krkánky byl založen sbor Pětka ztracené stopy a Zdeša Mencl píše známou píseň Údolí. Existuje dokonce nahrávka ze studie v Bílé labuti. Ve sboru také působil legendární tramp Kivi.
Kamarádům z Kolína byla v Brně vydána píseň „Až se vrátíš, kamarádko“.

Brno vzalo začátkem 40. let trampskou tvorbu útokem
Způsobilo to vydání titulu Píseň severu (najdeš ji pod článkem). Z této písně se stal, téměř přes noc, celonárodní hit. Jako první ji u společnosti Artona - Ultraphon nahrála brněnská skupina Zelená sedma. Za všechno může Jan Plichta (pseudonym Pavel Milan) a dr. Jan Šustka (pseudonym Viktorka Bárová), profíci na slovo vzatí. Přibylo ještě jedno jméno, zřejmě také pseudonym, Jára Tulák a šlo to jako po drátě. Písničky Bílé kánoe, Jižní kříž, Chisco Kid a další. Že se zpívají dodnes je nabíledni. Autoři písní asi nebyli nikdy trampové, ale ruku na srdce! Uměli to! Ještě bych k té brněnské sestavě přidal Rudu Věcheta s písní Bílá hacienda. Ta se v padesátých letech zpívala na každém rohu.

Westernová témata velkých tanečních orchestrů
Vynikající autoři i interpreti stáli u prvních českých westernů. A pak, že country přišlo k nám až někdy v šedesátých letech, samozřejmě, minulého století. Jiří Traxler, Kamil Běhounek, Vilda Dubský a textař Karel Kozel. K tomu orchestry R. A. Dvorského a Karla Vlacha. Písně jako Jedu nocí (najdeš ji pod článkem), Návrat, Soumrak, Kulhavá kobyla úspěšně a s úctou vstoupily do trampského repertoáru i když trampové je rozhodně nepsali.

A co renomovaní trampští autoři?
Ti také neodložili pera, Edy Fořt přichází s písní Můj wigwam a Ruda Harnish s věčným šlágrem Zlatokop Tom. Jarka Mottl dává k lepšímu písně To naše mládí a Na osadě hráli. Určitě obě znáte. Trochu jsme pozapomněli na píseň Jendy Kordy Buffalo Bill.
Bratři Juristové jsou autory známé písně Letí šíp a Mirko Vl. Vostrý, kromě Ztracené stopy, nahrává s Westmeny Píseň starého pistolníka, spolu s orchestrem R. A. Dvorského.
V roce 1940 píše velký sázavský tramp Pepa Echtner píseň Jen ty moje Sázavo a je to jeho životní vyznání. Na Berounce se má čila k světu Charlie Fleisleber, trampíř na slovo vzatý a na světě je dodnes známý song Osadou zní stará píseň. Tenkrát ve čtyřicátém píše s bratrem Kamilem (Štěně) Ruskou bajku. Jak jsme si ji, pane, užili v šedesátém osmém roce. Charlie měl rád život, trampy a ženy. Byl skvělým malířem a karikaturistou. Rádi přikládáme do fotogalerie pod článkem některá jeho PF z různých let.
Také bychom neměli zapomenout na karlínského cukráře, s posledním bydlištěm v Hollywoodu, Ádu Vodrážku a jeho nesmrtelného Šilhavého mariňáka (najdeš ji pod článkem). Áda zažil v Kalifornii mohutné zemětřesení a ve fotogalerii přinášíme foto z opravy jeho haciendy. Současně také ukázku, jak se Áda tužil o vánocích v Americe.
Poslední píseň okupace by asi Němce znervózňovala. Géza Včelička popsal totální nasazení v Berlínské továrně Argus. Píseň o Argusově légii je populární i bez nacistů. Jestli je Géza autorem se také neví, ale stoprocentně to vždy tvrdil Láďa Leschtina, známý tramp a zakladatel 20. míle a také čestný člen osady Ztracená naděje. Ať je to, jak je to, píseň je to dokonalá.

Pětka Ztracené stopy - Zdeněk Mencl, Kivi Hudson, Malý Šnek, J. Vaněk, Kypr

A pak už přišlo osvobození a vyhlídky na další útlak v padesátých letech minulého století. Trampské písni se za německé okupace dařilo a to nejdůležitější jsme si o ní řekli. Trampské písni v letech padesátých se bude dařit ještě lépe, ba dokonce půjde o nejslavnější období v trampském zpívání. Ale o tom všem až příště.

Ahoj
Tony Linhart

Píseň severu od brněnské skupiny Zelená sedma:

Píseň Jedu nocí - orchestr R.A. Dvorského:

Píseň Šilhavý mariňák v podání pražských Settlerů:

Předchozí díly HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ:

1. Poněkud opožděné pátrání po první trampské písni

2. Jarka Mottl a čtveřice velikánů trampské písně

3. Operetní léta trampské písně

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
2156818
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Jaroslav
Zcela určitě se jmenoval Jaromír Václav Šmejkal, dle záznamu v matrice narozených i dle Lexikonu české literatury. Heslo ve Wikipedii bude rozšířené brzo. :-)
Qasinka
Ahoj!

Obávám se, že celé jméno pana J. V. Šmejkala je uvedeno mylně. Nejmenoval se Jindřich Václav, ale pravděpodobně Jaromír Václav. Toto jméno uvádí Wikipedie, LEGIE - databáze knih a Městská knihovna v Praze.
kniznikatalog.cz, databazeknih.cz a Filmová databáze uvádějí jména Jaroslav Václav. Jméno Jindřich není zmiňováno nikde.
Chtělo by to ověřit. Teda, pokud se tím někdo bude chtít zabejvat.

Q.
Slim
S tou zasviněnou kotvou jsi mi udělal radost.Tata,který mně ji učil,samo,že neznal autora,jako ostatně u všech písní,které si od něj pamatuju,by měl radost.