HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ 5 - V padesátých letech a ještě o kousek dál

Autoři písní písní byli neznámí, ale jejich písně znali všichni

Po vítězství pracujícího lidu v naší zemi bylo nemyslitelné, aby byly vydávány tiskem nebo šířeny rozhlasem trampské písně. Slovo tramp bylo čímsi odpudivým, trampové individua práce se štítící a tramping zašlapán, jak jen to šlo. Modrokošilaté mládí mělo nalézt své vzory v kubánských kozácích a odvrhnout všechno co zavánělo jedovatým amerikanizmem. Taková byla idea a linie, jenže ono to tak docela nešlo.
Čím víz razií, šikany a nátlaku, tím více tramping rozkvétal. Narvané sobotní vlaky, pestrobarevné davy na nádražích, kde se jen z nápisu “US“ dělalo příslušníkům mdlo, campy ve skalách, údolích, plno ve venkovských hospodách, kde tolerantní hospodský povolil trampské zpívání. Policejní muzeum (správně muzeum SNB), se plnilo vystavenými vlajkami a domovenkami. Pamatuji, že ta naše (Mantrapu) byla vystavena hned vedle hrdinného vlčáka pohraniční stráže. Staří trampové tenkrát raději zalezli do svých osad a od bujného mládí raději dál. Ne, ale všichni. To je také nutné říci. Mnoho z nich bylo v partaji a jenom nevěřícně nad tím vším kývali hlavou.

Velký potlach na Slovensku. Osada Mantrap (stejnojmenný osadní sbor, později skupina Pacifik) a bratislavská osada Desperado.

Taková byla doba a v té době na koleně i na pařezu vznikaly nové trampské písně. Měly duši a hlavně byly od srdce. Každý je chtěl umět a zahrát. Nebylo jiné možnosti a tak si trampíci vedli zpěvníčky (to ještě nebyly cancáky), písně si zapisovali a dokonce číslovali, aby každý věděl kolik jich už má. Opisování a odposlouchávání poskytuje značný prostor chybám. A tak se u Ústecké čtvrti „Vaňov“ stal škrtem pera „Padov“. Někteří autoři, po roce, své vlastní dílo téměř nepoznali. Když se v závěru roku 1990 nahrávala píseň „Šáteček“, přítomný autor Jindra Hartl slzel dojetím a k tomu dodal, že v roce 1949 napsal zcela něco jiného, než to, na čem se shodlo a nazpívalo 40 trampů. Jindra musel překousnout i to, že jsme spolu s Wabi Ryvolou museli poslední Hartlovu sloku přepsat, protože ta jeho původní se nevešla do melodie. A od té doby se Šáteček zpívá i s upravenou slokou.
O způsobu šíření trampských písní v padesátých létech, můžeme nepochybně říci, že jde o světový unikát a že by zajásal i známý český folklorista Sušil. Kdo by neznal Okoř nebo Trampe kamaráde. Zpívala se Stará stezka a také ta o Texaské patrole. Písnička Pod širou, kde se zpívá o tom, že ta naše parta lágruje ve křoví, připomíná křovinatý terén u zastávky Bojov (Sakra! Teď nevím, jestli tam to křoví je dodnes?).

Z výročí osady Utah.

Píseň o Bílé Kanadě přiřkli tehdejší humoristé Vyšehradským jezdcům. Tady bychom mohli licitovat jednotlivé songy do nekonečna. Písničky také vznikaly v Brně i jinde. Vzpomeňme třeba na Bítovské jezero, Starého šerifa, Mexickou svatbu - ta je prý určitě brněnská a protest song: Zlom vaz.
Názor tehdejších trampů můžeme shrnout písňovým textem neznámého autora:

Kdyby nás honili ouřady
my postavíme se do řady
za naší volnost budeme se bít
svou osadu si nenecháme vzít

Samozřejmě, že v pozdějších létech, byly řada autorů známá. Především to byl Kapitán Kid, jeho Slaboch Ben a Krinolína. Když mě v hospodě, na kraji Českých Budějovic, přehrával Krisťák Krinolinu, řekl k tomu, že píseň napsal Kid. Asi tenkrát ještě nebyl Kapitánem. Připomeňme Standu Bílého, Marka Fialu (Barevnýho), Algiho Škacha, Sandy Bugy, Standu Širla, Jardu Řehoře, Mílu Jaroše (Skunka), Jirku Faladu, Karla Sehnoutku, Josefa Echtnera, Karla Vojíře a mnoho dalších. Charlie Fleisleber kupříkladu , stvořil svoji Berounku až v roce 1958.

Sobotní slezina U Richterů. V čele sedí osada Utah.

Prazvláštní výběr písní v padesátých létech

Je s podivem, jak si tehdejší generace trampů vybíraly z písní, které je buď někdo naučil nebo je získali jinými cestami. Tak třeba Madridský balkon - filmová píseň. Holčička - z repertoáru Oldřicha Nového (Pusinku na dobrou noc). Zpívali se Kabaléři, Přes hořící savanu, kupodivu daleko více než Hurikánovo Ritakádo. Velice oblíbené písně: Prodám boudu, Ó Mariáno, Malajka, Černoška, Můj hrob je moře, Rodné údolí, San Ariáno, Krčma v Oděsse, Nižný Novgorod, Bílé kánoe a také Mottlova: Koníčku můj bílý a dokonce i píseň z roku 1924 Pozdrav naposledy.
Kdo tenkrát uměl Venezuelánu byl kanón. S písněmi by se dalo popsat několik stránek, ale pojďme dál.

Arnošť Mošna - Hamlet skládá další píseň.

Inspirace jménem DECCA

S americkou pomocí po roce 1945 přišly i gramofonové desky a na nich moderní, taneční muzika a jazz. Pochopitelně, že trampové si řadu titulů vypůjčili a hezky, po česku, otextovali. Tak třeba slavná Ruty šuty patří po stránce melodie slavnému vibrafonistovi Lionelu Hamptonovi. Kdo by neznal píseň o tom, že v Texasu žil Sentimental Johny a že povoláním holič byl? Ano! Jde o slavný šlágr Les Browna Sentimental Journey. Žádný holič, ale cesta. Předlohou písně o Nevadě a o tom jak po noci jdou koyoti bílí je skvělý šlágr Along The Navajo Trail - Bing Crosby a Andrews Sisters.
Hymnická píseň Chlíváků - Pravidelně v sobotu je v originále skladbou Ferewel Blues - orchestr Woody Hermana. S oblibou se také zpívala písnička: Smutný den a tak bychom toho našli ještě velikou spoustu.

Zahájení potlachu na Havranu.
Olda Vrtiška, Tony Linhart, Fáfa.

Starší generace trampů také nezahálela

Nezahálela i když ukrytá ve svých osadách. Na jejich akce nebyl nikdo neznámý vítán. Vstup k legendárním Kalendům byl snad jen na legitimace. Přesto se konaly potlachy k výročí osad, konaly se dětské dny a různé sportovní akce + Cesta na Severozápad v Údolí Hříchu.

Mantrap pozvaný ke Kalendům v roce 1962.
Dodatek od redakce TM: Tony Linhart je tím kytaristou vlevo:)

Jenda Korda - autor Vlajky, zakládá spolu s Arnoštem Mošnou (Hamletem) a Pepou Braunem, zvaným Buřtem, slavnou Dechničku, pro kterou skládají nové písně. Vzpomínka na Svatojánské proudy a Zelený kruh se zpívá dodnes. S tímto sborem také spoluučinkoval Olda Vrtiška a Jindra Chrást. Jeden z Kačáku a druhý z Utahu.

Kompletní Dechnička.

Obálka zpěvníku vydaného Vaškem Flieglem - GrizllymPředstavte si v té dusné socialistické atmosféře se podařilo uspořádat trampský večer v Národním domě na Žižkově. Konal se v roce 1957. Učinkovali tam Luftíci, Smolaři z Českých Budějovic, Červánek, manželé Koukalovi a další. Bylo to téměř ohromující. Jenda Korda s Dechničkou byli zlatým hřebem programu. Tenkrát to bylo to nejlepší, co mohla trampská scéna nabídnout.
Vašek Fliegel - Grizlly, nadšenec ve všech směrech a známý řezbář, vydává samizdat s písněmi vzniklými na osadě Utah. Kupodivu, ta nejznámější a sice Pozdrav naposledy mu tam, jako na just, chybí. S Rudlou Chundelou zakládá Vašek také sboreček a vydává i zpěvníčky. Činí se sbory v Brně: Mariňáci, Brněnští kocouři, Pavouk a další. Známí jsou i Jeseteři z Police nad Metují a sbor osady Kamarád z Chocně, který přestál časy Druhé války. Velmi populární jsou Ludva a Jiřina Vogtovi - Luftíci z Pikovic. Nejslavnějším duetem té doby jsou Anděla a Tony Koukalovi navazující na tradice Zeleného kruhu.
Mohli bychom, na tomto místě jmenovat řady dalších a dalších. To by se ovšem naše krátké povídání proměnilo v encyklopedii.
Naproti tomu je dobře známo, že trampové si na svých slezinách a ohních velice pečlivě hlídali čistotu trampského projevu. Bylo vyloučeno, aby se při zpívání objevil jiný žánr, třeba jazz nebo lidovka. Bylo to kolikrát na přeshubu. Původ písní, ovšem nikoho nezajímal, ani to, že se třeba jednalo o jugoslávský šlágr nebo operetní zpívání Oldřicha Nového.
Stoprocentně se ale ví, že trampský národ v poklidu snesl havajské písně Kučerovy skupiny a také v šedesátých létech i americké lidové písně, které přišli s vydáním sborníku Tam, kde teče Mississippi.
Tady je možno objevit počátky příbuzenského vztahu trampských písní a americké country music.

Jožka Jégr v rodinném sezení na Bobrůvce.

Trochu světla do temnot

Po roce 1960, jakoby se začínalo trošičku rozednívat. Nemyslete si, že honičky na trampy ustaly. Přesto se pomalu, ale jistě začaly pořádat ohně a trampské večery. I to zpívání bylo trošku volnější. Ovšem, jakákoliv publicita? To v žádném případě. Dodnes člověku neleze do hlavy, jak to tenkrát v roce 1963 Údolí Raků zařídilo, přes ROH jedné vysočanské fabriky, Prsty v tom měla J. Krátká - matka Jarky Vrbové (Krátké), později zpěvačky Hoboes. Na podzim roku 1963 se v pražské Lucerně konala soutěž trampských sborů, duet a sólistů. Byl to obrovský počin vidět, jak tehdy příslušníci při úvodní Vlajce salutovali. Celá, nabitá Lucerna stála v pozoru a v dojetí. Snad to ani není pravda, si šeptal kdekdo.

Zvadlo do Lucerny v roce 1963, tedy na jeden z přelomových okamžiků v historii trampské písně!

Osada Bumbej z Plzně
Lucerna 1963.

Manželé Voftovi - Luftíci.
Lucerna 1963

Haluzáci z České Třebové...
Lucerna 1963.

Dechnička v v kostýmech:
Pepa Braun - Buřt, Arnošt Mošna - Hamlet, Jenda Korda...
Lucerna 1963.

Peklo z Pardubic.
Lucerna 1963

Taky bylo vidět, co trampských sborů po republice vzniklo a jak obrovskou sílu a nadšení tramping má. Persekuce, šikana a popotahování trampingu stoprocentně pomohly. Trampské akce se pořádají v řadě měst. Byl založen elitní trampský klub: Kamarádi táborových ohňů. Pomalu, ale jistě se chystá vydávání trampských písní. Samozřejmě, že těch původních, předválečných. Vzniká sbor trampských skladatelů, vede ho metodik Zbyněk Mácha a rejpalové v trampském národě jízlivě dodávají, že ty hochy a s nimi i informace, mají hezky pohromadě.
Po soutěži v Lucerně vzniká profesionální pořad Šest strun v údolí. Ortodoxní trampstvo pokřikuje na skupinu Hoboes - Twist Luxor. Že to byla blbost všem dochází až za pár let.

Osadní soubor Zlatého klíče - o pár týdnů později již Hoboes.
Lucerna 1963.

V roce 1967 vychází Kronika trampské písničky, jakýsi předválečný i poválečný trampský vyčet, chystají se první gramofonové desky. Tramping to tentokrát vyhrál! V létě 1967 proběhla v Ústí první Porta.
Zbývá snad už jen poslední, krátký díl. Je to jasné.
Trampská píseň má tři zlaté vrcholy. Tím prvním je tvorba Jarky Mottla ve dvacátých létech minulého století, Tím druhým vrcholem jsou trampské písně neznámých autorů a jejich šíření v padesátých létech a tím třetím je Čas Wabiho Ryvoly. To je zatím ta polsední tečka, ale o tom až příště.

Tony Linhart

Buřt s brdským pistolníkem Kuncem při natáčení Dobrodružství šesti trampů.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
27211815
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
jiri fliegel
Pro Petra Skalického. Ten sedící na schodech je Pecháček měl chatu pod J. Kordou u Mandatu.
Živan Krakovič
Jsem u vytržení, když jsem viděl staré fota,zde
nahoře.Než jsem se přestěhoval do Jižních Čech,jezdil jsem na chatu na Hradištko u Štěchovic a poslouchal nábožně staré trampské písně z hospody u Rychtra za mostem.Bohužel v této době jsem byl na vojně 63-65.Pak jsem se seznámil s Tony Koukalem když nás pozvali do Riegráku na slezinu Kamarádů táborových ohňů. Byl to výborný kamarád,hodně jsem se od něho naučil i dostal některé písně.Škoda,že Anděla, jeho žena již stejný názor jako jeho nezdílela.
Smáža bývalý šerif osady Ostříži.
Živan Krakovič
Jsem u vytržení, když jsem viděl staré fota,zde
nahoře.Než jsem se přestěhoval do Jižních Čech,jezdil jsem na chatu na Hradištko u Štěchovic a poslouchal nábožně staré trampské písně z hospody u Rychtra za mostem.Bohužel v této době jsem byl na vojně 63-65.Pak jsem se seznámil s Tony Koukalem když nás pozvali do Riegráku na slezinu Kamarádů táborových ohňů. Byl to výborný kamarád,hodně jsem se od něho naučil i dostal některé písně.Škoda,že Anděla, jeho žena již stejný názor jako jeho nezdílela.
Smáža bývalý šerif osady Ostříži.
Oskar Rousek
Jen bych poopravil. Ne Míla Jaroš ( Skunk) ale, Mirek Jaroš tedy Míra.;-)
Petr Skalický
Prima článek. Jen k fotce kompletní Dechnička doplním. Zprava Felda Mehl Tramp-trio Č. Třebová, Hamlet-Mošna, Pepík Janata Haluzáci, Jenda Korda, Jindra Přívratský Haluzáci, Lidla Slavíková,pod ní Světla Janatová a Marta Přívratská, Buřt, stojící na schodech Dědek z Brd. Sedící na schodech a vlevo hrajíci nevím ani já, ani dnes 82 letý Pepík Janata, kterému jsem článek s dovolením vytiskl. Ahoj a dík Kolump
Pavel Slim Mazal
Moc si šmakuju u takovýho čtení.K napsání příspěvku mně přimněla vzpomínka na Mariánu.V Chorvatsku,ve Vodici,jsem v jednom vinným sklípku objevil na zdi kytaru a než se objevil její majitel,bavil
jsem osazenstvo trempírnama.S jeho příchodem jsme přešli na evrgríny a mezi
nima jsem spustil Mariánu,kterou mně naučil tata.To byl fofr ! Že to je chorvatská národní,že to je jinak a vůbec.
Hrálo se o dušua víno teklo proudem!Ráno
mně zdravil i místní pošťák.Krásná vzpomínka na tatu,na písničkui na Chorvatsko.
Ahoj Slim