HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ 6 - Moje poslední zvonění

Končí šedesátá léta minulého století a trampská píseň, kupodivu příliš nezdevastovaná pobytem cizích vojsk, se má docela čile k světu. Zase platí pravidlo, že když není trampům přáno, o to silnější je trampský duch. Počátek sedmdesátých let to skvěle potvrzuje.
Trampské skupiny se rojí jak houby po dešti. Soutěžní večery na Portách se týkají výhradně trampských souborů. Ostatní žánry byly pouze v roli nesoutěžních přehlídek.
Stačilo ovšem pár let a bylo všechno jinak. Do popředí se dral folk a kdepak zpívat o kovbojích. Country music ustupuje také. Orientace na Ameriku, tak to tedy už vůbec ne! Jak vidno, folk je podporován a trampové pomalu ale jistě mizí v lesích. Jirka Fallada v osmdesátých letech chce mermomocí vidět Portu. V hledišti čeká, zda přijde na scénu alespoň country. Mezitím se ovšem ohlédne dozadu, a hle! Za ním je obrovský poutač s nápisem: „Reagane stůj! Svět není tvůj!“
A tak to konečně i Falladovi došlo.
U trampského zpívání se postupně mnoho změnilo. Z trampských sborů se staly skupiny, vybavené všemožnými nástroji. Sborové zpívání začalo ztrácet barvu. V devadesátých letech a na začátku nového století abys - s výjimkou několika profesionálů - hledal dobrou a dobře zpívající trampskou kapelu, to byl teda výkon.
Myslím, že jsem tedy z toho trampského vlaku vystoupil akorát. Ohlížím se zpátky, kdo po mě nastoupí. Určitě se někdo najde a trampská písnička určitě prožije renezanci. Nemůže přece všechno skončit v muzeu, i když se o to někteří snaží. Možná, že se naleznou nové formy, ale tramping nikdy neskončí. To obrovské dědictví našich předchůdců, to něco znamená a to také zavazuje!
Nebojme se tedy o trampskou píseň. Vždyť dodnes se zpívají i přes osmdesát let staré songy. K tomu zpíváme přes třicet let staré Ryvolovky a další písničky, které přecházejí z generace na generaci. Klobouk dolů! Je tedy čas, abych i já bilancoval to své období.

Je to čistě můj názor, ale řekl bych, že uplynulá doba, kterou jsem se pokusil popsat, má tři ZLATÉ MEDAILE:
Tu první zlatou zaslouží písně dvacátých let minulého století, tedy písně otce zakladatele Jarky Mottla. V nich nenalezneš ani stopu po komerci. Stačí číst texty a ty mluví ze srdce. Je to veliká trampská pravda a řekl bych, že pokud se našel ve Svatojánských proudech poklad, tak jsou jím právě ty první trampské písně.
Druhou zlatou medaili bych udělil neznámým a dnes i některým známým autorům písní z padesátých let. Opět jsou to písně, které umí pohladit i pořádně namíchnout. Někdy i neumělé verše hovoří pravdivě a dokonce objevují věci, že se sami dodnes podivujeme. Ty písničky se rozšířily z trampských kempů i hospůdek k celému národu. Tímto se žádný žánr pochlubit nemůže. A způsob rozšíření? Od ucha k uchu, přes ručně psané zpěvníčky, takže mnohdy ani autor skoro nepoznal svoje dílo.

Ty písničky se rozšířily z trampských kempů i hospůdek k celému národu....
Foto: Kameňák

Ta třetí zlatá medaile patří Wabimu Ryvolovi za jeho celoživotní dílo, čítající přes tři sta písní. Dílo, jehož dosah a úroveň nebyla dodnes patřičně oceněna. Věřím, že k tomu jednou určitě dojde. Karel Hynek Mácha musel také v básnickém nebi čekat, až jeho geniální Máj přijde na řadu.

Wabi Ryvola...
Foto: Jiří Hampl

Tři medaile uděleny!
A pro vás, drazí pokračovatelé trampské písně, je jich dost ve hvězdném trampském magacínu.
Tak se tedy těším na pokračování.
Tony Linhart

Všech šest dílů HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ najdeš ZDE!