Historky z vandrů: BRDSKÝ MASAKR STŘELNOU ZBRANÍ / Tony

Bylo líné páteční poledne, popíjel jsem pivo a společně se mnou byl ve voznické hospodě U Martina ještě hostinský, jeden místní štamgast a hejno much, jinak pusto prázdno. Tedy do té doby, než se ve dveřích objevil pistolník. V černém stetsonu, černé košili, v modrých džínách, s usárnou a u pasu měl v koženém holstru šestiranný perkusní Colt. A rovnou si to vydal ke mně. Kývnul jsem na něj, že je volno a zároveň trochu nevrle kouknul na jeho kvér. Všimnul si toho a zeptal se, co je. Tak jsem mu popravdě řekl, že před pár týdny mi jeden moula málem ustřelil hlavu a zrovna mám v nemocnici dva kamarády, co se nezávisle na sobě střelili z perkusáku. Jeden do ramene a druhý si při střelbě na imaginárního nepřítele, jak bylo uvedeno v novinách, prostřelil stehno, když tasil. Takže jsem poslední dobou docela opatrnej na ty, co kolem mě běhají s kvérem u pasu.
Příběh se střelbou na imaginárního nepřítele pistolníka, který usedl naproti mně, očividně pobavil.
„ To já mám na to svůj systém,“ odpověděl mi důvěrně a aby to dokázal tak povstal ze židle, kterou ještě ani nestihl ohřát a než jsem cokoliv stačil říci, tasil…
Výstřel v uzavřené místnosti ohlušil všechny přítomné. Já osobně si z té chvíle jenom pamatuji, že jsem ztuhnul jak Lotova žena, nevěřícně na pistolníka zíral, v ruce stále držel svoje pivo a zespoda stolu se na mě vyhrnul oblak spáleného střelného prachu. Za pípou stál podobně ztuhlý hospodský…
Pistolník ztěžka dosedl zpět na svoje místo, a protože se dál nekácel, ani sebou nezačal mlátit v křečích, pronesl jsem pár nadšených slůvek o tom, že taky začnu na vandry tahat Colt a rovnou preventivně odstřelím každého, kdo se ke mně bude blížit ozbrojenej.
Nehádal se se mnou.
Vlastně jenom tiše seděl a pak se pomalu beze slova zvednul, vzal ze země svoji uzdu a pomalým, dá se říct, že ztuhlým krokem opustil hospodu. Klika byla, že měl nabito naslepo, tedy místo kulky měl v laufu kus hadru, přesto, když se zvedal, se nedala přehlédnout zvětšující se rudá skvrna na jeho stehně. Na prostřelení džín a pistolnické kůže ten hadr však v pohodě stačil.
Mezi jeho příchodem a odchodem uplynuly snad dvě minuty, ani pivo si nestačil v prázdné hospodě objednat.
Byl to opravdu zatraceně rychlej pistolník!
Tenhle příběh se stal v půlce let devadesátých, tedy v době, kdy perkusní kvéry tahal snad každý a občas to bylo znát...
Tony

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
19162922
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Viky
Tento foorek mi připomíná naší osadu FireRock, když si jednoho víkendu takto vyjela parníkem na osadu:-)