Historky z vandrů: JAK JSEM ZASTAVILA VLAK / Hanka Hosnedlová

Vždycky, když dojde na hovory o trampském cestování vlakem, nenechá si kamarád Chiclets ujít příležitost, aby se nezmínil, nebo spíš nerozvyprávěl o tom, jak jsem kdysi (dávno!) zastavila vlak. A tak mne napadlo, že by možná bylo dobré tuhle story zvěčnit i v historkách s prošlou záruční lhůtou.
Jak bylo řečeno, stalo se to už hodně dávno, víc než před čtyřmi desítkami let. Tenkrát ještě na lokálkách jezdily vlaky s dřevěnými vagony, na konci s plošinami, kam se krásně naskakovalo a seskakovalo i za jízdy, a v zimě pak s kamny uprostřed vagonu, do nichž průběžně průvodčí přikládal z naplněného uhláku.
Tehdy, bylo to v zimě se spoustou sněhu, nás jela z vandru na Šumavě vlakem celá parta, takže jsme zabrali určitě půlku vozu. A na mne vybylo místo právě poblíž rozfajrovaných kamen, takže mi zákonitě začalo být horko. Sundala jsem si tedy těžký maskáč s podšívkou a po paměti, protože se zrovna něco zajímavého povídalo, takže moje pozornost byla soustředěná na rozhovor, jsem ho chtěla pověsit na věšáček nad svou hlavou. Jenže ouha – jen o kousíček dál bylo nade mnou kovové rukovítko záchranné brzdy, na kterou jsem maskáč zavěšovala právě ve chvíli, kdy vlak sebou nečekaně škubl. Samosebou jsem plnou vahou zůstala viset na brzdě, která zafungovala tak, jak má – prostě zabrzdila celý vlak.
Nastal zmatek, protože nikdo nevěděl, proč se tak prudce a uprostřed zasněžené krajiny zastavilo, přilítl průvodčí, celý vyděšený, co se děje... Měla jsem pochopitelně sevřeno, ale když kamarádům došlo, co se vlastně stalo, začali se smát. Průvodčí se sice zpočátku moc nesmál, ale když se všichni za mne přimlouvali, odpustil mi i pokutu za svévolné zastavení vlaku.
A víte, že u některých současných moderních vagonů ani nevím, kde záchranná brzda je? Ne, že bych si zrovna na ni chtěla věšet kabát...

Hanka Hosnedlová

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
166101418
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Bob
Na scifi jsem již velký ten kdo brzdy pamatuje a zná ví,že to technicky to není možné!!!Princip brzdy by popsanou činnost neumožnil konzultováno s odborníky z modré armády.Autorka HH neustále uvádí bludy,aby se zviditelnila,bohužel neznalý či nepozorný čtenář jí to žere:-D
Georg
Pěkná příhoda....
Slim
Vlak jsem sice nezastavil,ale na ty kamna ve vagóně,vzpomínám s velikou nostalgií . A ty plošinky,kde visely uzdy a telata a kouřilo se a na kytary hrálo.Jednou jsme čekali(v hospodě),půl dne na kamarádku,která si špatně zavěsila telátko a musla jít ,po trati,ten poklad hledat.Za námi přijela vlakostopem,páč jí zastavil hodný stojvůdce nákladního vlaku.Dávno tomu jest!
Fretka
Jel jsem v zimě 1984 do Tater na šutry a cestovali jsme rychlíkem Dresden-Liberec-Košice,tzv Peršing. Po nastoupení a vyjetí z Liberce se kamarádi ve vedlejším kupé lehátkového vozu začali dohadovat že je ta záchranná brzda blbě umístěná,že když se tam vedle ní dává žebřík,tak se za ní může zachytit.Vypité pivo a pár rumů na cestu v ještě fungující nádražní restauraci udělalo své a mezi stanicí Jeřmanice a zastávkou Rádlo se mezinárodní rychlík zastavil. Po nezbytném zjištění zdroje poruchy, uzavření ventilů a naplnění soustavy vzduchem se vlak rozjel.Současně se dostavil průvodčí s vlakvedoucím s již vyplněným pokutovým blokem rozhodnuti vydolovat z nich částku 450.-Kčs. Opilci byli ukryti a nastoupil Franta. S naprosto idiotským výrazem pod silnýmy skly brýlí naprosto plasticky vysvětlil,že jak zahákával žebřík za trubku,tak vlak na výhybce trhnul ,on zavrávoral a jak chtěl na poslední chvíli zachytit tu trubku,tak omylem zaháknul rukojeť brzdy.Vlakvedoucí podal bloček průvodčímu a zkoušel jestli je to opravdu možné.A bylo! Chvíli ještě postávali a kroutili hlavami,ale nakonec se slovy,to sem ještě nezažil,dávejte si na to pozor,odešli bez těžce vydělaných peněz.A aby to nebylo vše,tak mu ti opilí dobráci,když Franta usnul,vložili do obrovkého Frantova kletru sněhový hasící přístroj.Frantovi se kletr zdál těžší,ale přičítal to únavou z vlaku..... a tak na Slezkém domě měli krásný nový hasicí přístroj.:-D