Historky z vandrů: KUNŽACKÁ ANABÁZE / Hafran

Je to už nějakej čas, co jsme se na osadní Velkej vandr vydali do Český Kanady. Úzkokolejka nás vyhodila na kraji malebný vesnice Kunžak a my vklouzli do hlubokých lesů. Počasí nám zrovna nepřálo, lijáky, který občas vystřídaly drobný a vytrvalý mrholení, značně zpomalovaly naší cestu. Našim cílem byl Landštejn. Samozřejmě jsme opovrhnuli značenýma cestama a bloumali a toulali se po lesních pěšinkách. Vybírali jsme si takový, který vypadaly, že aspoň přibližně vedou k našemu cíli. Tak se stalo, že nazítří večer, po dvoudenním usilovným pochodu jsme se přiblížili k vesnici, ze který se vyklubal opět Kunžak. Nějakým řízením osudu jsme ho zhruba pětadvaceti kilometrovým pochodem obešli prakticky na místo startu. Okamžitě jsme se obrátili a vyrazili dohánět zpoždění, tentokrát, jak jsme věřili, už správnou cestou. Třetí den odpoledne jsme byli postaveni před úkol doplnit zásoby chleba a zejména rumu, kterej v tom nepřívětivým a chladným počasí mizel s udivující rychlostí. Když jsme narazili na modrou značku, sestupující do údolí, rozhodli jsme se využít jejích služeb a dojít po ní do nejbližší vesnice doplnit zásoby. Někde v půlce kopce kamarád Paleček zjistil, že ztratil vodítko na psa. Vrátil se i s Arou, fenou vlčáka, ho hledat, že nás pak dožene. Sotva zmizel, povedlo se nám omylem ze značky sejít. Nevšimli jsme si toho a skutečně dorazili do vesnice v údolí. Tam jsme zjistili, že obchod i hospoda jsou zavřené a jediná možnost je autobus, kterej za chvíli odjíždí do Kunžaku.
Paleček mezitím našel vodítko a po modré se vydal nás stíhat. Jenže nezabloudil jako my, takže ho značka dovedla na silnici, kde se ze silničního ukazatele dozvěděl, že je znovu dva kilometry před Kunžakem. Po kratším uvažování došel k názoru, že tam jsme určitě nešli a tak se vydal po silnici směrem od Kunžaku.
V tý době jsme vybrali ze svého středu zásobovací dvojici Ivoš - Dany, který nasedla na autobus a vybavena finanční hotovostí a žracákem se vydala do Kunžaku pro proviant. Těsně za vesnicí, kde jsme čekali my ostatní, potkali Palečka s Arou a vodítkem, a vesele mu z okna zamávali. To Paleček považoval za signál, že se přesunujeme do Kunžaku všichni, udělal čelem vzad a kráčel zase zpět.
Dvojice nakoupila a za půlhodinu už byla na cestě zpět. Těsně za Kunžakem znovu potkali Palečka, znovu mu zamávali a tím ho opětovně otočili.
Jakmile dorazili a vylíčili nám průběh cesty, začali jsme na liháčích okamžitě připravovat pro Palečka smírčí guláš a grog. Věru toho bylo potřeba, nicméně se utahanýho a uťapanýo Palečka podařilo uklidnit beze ztrát na životech. Zároveň bylo rozhodnuto zlomit prokletí kunžacké přitažlivosti technickýma prostředkama a k Landštejnu popojet lokálkou. Tak se nám konečně po čtyřech dnech povedlo definitivně opustit Kunžak.
Hafran

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!