JIM BRIDGER to nikdy neříkal (+ video)

Říkal to Jim Bridger
já měl jsem v noci sen
pod Sedmou kavalérií
jak krví rudne zem...

… zní refrén v oblíbené písni skupiny Greenhorns o vítězných Siuxech (doporučuji dole pod článkem si píseň pustit a dodat dalšímu čtení tu správnou atmosféru) a poražené Sedmé kavalérii, díky které se Jim Bridger stal v jedné malé zemi uprostřed Evropy velmi známou osobností. Ačkoliv toho Jim Bridger za svůj na dobrodružství velmi bohatý život zažil mnoho, Sedmou kavalerii však varovat nemohl, neboť u Little Big Hornu nebyl. Samozřejmě, že ke škodě generála Custera, protože Jim Bridger byl totiž vážně dost dobrej traper a nejznámější zvěd armády US.
Narodil se 17. března 1804 v Richmondu ve Virginii a když mu bylo osm let, odstěhovala se rodina na západ, na farmu poblíž Saint Luis. Mladý Jim se zde setkal s tvrdou prací a životem osadníka. V jeho čtrnácti letech mu při epidemii zemřela matka, otec a bratr. Nejen, že osiřel, ale musel se starat i o svoji mladší sestru. První škola života z dlouhé řady těch, které následovaly.

Jim (James) Bridger

Vyučil se kovářem a měl nakročeno na celkem pohodlný život řemeslníka v Saint Luis, kdyby ve svých osmnácti letech nespatřil vyhlášku generála Ashleyho, ve které oznamoval, že hledá stovku odvážných mužů na kožešinovou výpravu k pramenům Missouri. Jim Bridger nelenil (pověsti o pohádkovém kožešinovém bohatství Skalnatých hor byly až příliš lákavé) a vyhledal majora Henryho, který měl na starosti přípravy k odjezdu. Poté, co se majorovi představil jako vyučený kovář, dokázal, že umí výborně střílet a plavit se po řece, byl přijat. A tímto okamžikem Jim Bridger natrvalo spojil svůj život s americkým západem.
Začátek se Jimovi moc nevydařil, díky jeho nešťastné roli při ponechání medvědicí těžce poraněného Hugha Glasse beze zbraně a jídla uprostřed divočiny (mimochodem, o tomto výjimečném traperovi se právě natáčí film, tak doufejme, že se objeví i v našich kinech). Trable a výčitky, které z toho měl, zvlášť při pozdějším setkání se spravedlivě naštvaným Hughem ovlivnily Jima až do konce jeho života. Časem získal přezdívku Archanděl Gabriel, zkráceně Starej Gabriel (Old Grabe), právě za to, že nenechal nikdy svoje parťáky ve štychu a několika traperům zachránil život. Poté, co mu vypršela dvouletá smlouva, ke které se upsal generálu Ashleyovi, se společně s dalšímu asi pěti trapery rozhodl osamostatnit.
Samostatný traper, to bylo v kožešinovém obchodu elitní společenské postavení. Mohl svoje úlovky prodávat komu chtěl, zákonitě měl proto větší příjmy a svobodu v rozhodování a prestiž. Druhou stranou mince byl fakt, že malé skupinky dvou až pěti samostatných traperů (srovnej se stočlennou výpravou generála Ashleyho) se stávaly častou obětí indiánských útoků a krutých přírodních podmínek. Jim Bridger v tomto boji uspěl na výtečnou a stal se jakýmsi neoficiálním vůdcem samostatných traperů.

Do našich dnů se dochovala puška, které patřila Jimu Bridgerovi

Hned za začátku své kariéry svobodného lovce objevil ve svých dvaceti letech Velké solné jezero, u kterého se dnes rozkládá mormonské velkoměsto Salt Lake City. To bylo na podzim roku 1824. K objevu došlo poté, co se trapeři nemohli dohodnout, kam teče Medvědí řeka (dnes ve státě Idaho). Jim po delší debatě prohlásil, že je potřeba to zjistit, z bizoní kůže si postavil malý člun a po týdnu nebezpečné plavby peřejemi dosáhl bažinaté delty, za kterou se rozkládala nekonečná vodní plocha. S údivem zjistil, že voda v jezeře je slaná a několik let žil v přesvědčení, že objevil mořský záliv. Až při dalších výpravách se ujistil, že jde o jezero.
V roce 1830 bylo Jimovo vůdčí postavení oficiálně potvrzeno titulem booshway.
V té době se rapidně začaly zhoršovat vztahy s indiány, kteří sice vítali bělošské vymoženosti v podobě pušek, seker, nožů, korálků, ohnivé vody a dek, ale mnohem méně se jim líbil zvyšující se počet bledých tváří.
Obzvláště v tom vynikali Černonožci, ačkoliv historickým faktem je, že Černonožci, podobně jako Siuxové, válčili úplně s každým, kdo byl v okolí momentálně k dispozici. K velkému střetu došlo v létě 1832, kdy na dvě stě Černonožských bojovníků napadlo skupinu traperů vedenou Miltonem Sublettem. Bridger s ostatními trapery přispěchal na pomoc, bitka si však vyžádala život pěti bělochů, sedmi spřátelených Nez Perceů a devíti Černonožců. Další boje nenechaly na sebe dlouho čekat a na každoročním Randezvous, což bylo setkání všech traperů na předem dohodnutém místě, se kromě velkých obchodů s kožešinami, oslav setkání a různých soutěží, počítali i jména těch, co na sraz nedorazili a jejichž skalpy se houpaly v týpí nejednoho hrdého válečníka.
Svoji daň Černonožcům zaplatil i Jim Bridger o rok později. Z jednoho z četných incidentů si odnesl v zádech hroty dvou šípů, bohužel jeden z nich byl v zádech zaklíněn tak, že nešel vyndat a postupně v zádech zarostl. Měl na to dost času, celé dva dlouhé roky, až do doby, kdy se Jim na Oregonské stezce potkal s misionářem a doktorem Marcusem Whitmanem, který po delší operaci a bez umrtvení hrot šípu vyjmul.
Statečnost a sebeovládání při této velmi bolestivé operaci, kterou Jim Bridger prokázal, zanechala velký dojem na dceru náčelníka Ploských hlav a byla z toho svatba.

Autogram, který přečká věky...

V té době byl však kožešinový obchod již v úpadku. Velká loviště bobrů (hlavní kožešinová komodita) byla vylovena a zájem na Východě a v Evropě rovněž upadal. Dalších několik let se proto podobalo paběrkování a velké kožešinové společnosti ukončily svojí činnost, nebo byly pohlceny konkurencí. Definitivná tečka nastala v roce 1840 traperským srazem na Zelené řece. Traperů dorazila jen hrstka a velká éra kožešinového obchodu ve Skalnatých horách vzala za své.
Jim Bridger však věděl co dělat. Pasti a další traperské nádobíčko pověsil na hřebík - ve své zbrusu nové obchodní stanici Fort Bridger, která se na Oregonské stezce a v nekonečné pustině Skalnatých hor stala ideálním místem pro doplnění zásob i sil pro stovky a tisíce vystěhovalců, táhnoucích po stezce dál do vysněného Oregonu ( Oregonem te tehdy nenazývalo „malé“ území dnešního stejnojmenného státu USA, ale celá oblast Skalnatých hor, táhnoucích se až hluboko do území dnešní Kanady).

V této překrásné horské krajině prožil Jim Bridger své nejlepší životní období

Jim Bridger si ve svojí obchodní stanici a zároveň pevnosti žil vcelku spokojeně, až do chvíle, kdy dostal nové sousedy a to členy náboženské sekty Mormonů, usídlených u Velkého solného jezera, jehož objevitelem (ach ta ironie) byl právě Jim. Po čase začala do mormonské „sféry vlivu“spadat i Jimova stanice a začalo být ouvej. Pro Mormony byla Bridgerova obchodní stanice dvěma zly najednou. Tou první a asi důležitější, byla skutečnost, že jim Jim kazil „kšefty“. Většina přistěhovalců cestujících po stezce dala při doplnění zásob, opravě vozů a nákupu nového tažného dobytka přednost starému traperovi, jehož jméno bylo i jistou zárukou kvality. Tím druhým zlem byl fakt, že se Jim Bridger nestal oddaným členem sekty a vegetil si dál na území, které Mormoni považovali za své (mimochodem, jeden z největších masakrů osadníků v historii amerického západu nemají na svědomí indiáni, ale Mormoni, kteří zlividovali celou jednu karavanu přistěhovalců, jedoucí poblíž jejich sídel).
V roce 1853 Mormoni obsadili Fort Bridger a prohlásili ji za majetek církve. Předem varovaný Jim na poslední chvíli unikl. Vrátil se zpět na rodinou farmu do Missouri. O pět let později se nechal najmout jako zvěd armády US do expedičního sboru pod velením plukovníka Johnstona, který byl pověřen přivést rozpínající se Mormony k rozumu. Tažení skončilo kapitulací Mormonů a Jim Bridger mohl společně s plukovníkem Johnsonem jet v čele kavalérie do obsazeného Salt Lake City.
Později se Jim nechal najmout jako průvodce kapitána Raynoldse, za účelem zmapování povodí řeky Yellowstone. Jindy doprovázel skupinu federálních úředníků na Utažské území, nebo vedl skupinu horníků do kraje poblíž Madisonovi řeky v dnešní Montaně.
Asi to byl život, jaký Jimovi vyhovoval, mohl se pohybovat v divočině a ještě být za to placený. Idylka však měla rychle skončit. Čejeni, Arapahové a Siuxové čím dál tím častěji dávali najevo svoji velkou nespokojenost s přílivem bílých a jejich nespokojenost měla podobu vypálených karavan, usedlostí, skalpovaných osadníků a časem i vojáků. Vznikem Bozemanovy stezky, která měla za úkol spojit zlatá naleziště v Montaně s východem, vzaly události spád a výsledkem byla válka trvající 25 let, která skončila masakrem u Wounded Knee v roce 1890).
Jim Bridger se znovu nechává najmout jako zvěd. První roky války se pro armádu nevyvíjely tak, jak by si představovala. V době, kdy indiáni donutili vládu (náčelník Rudý oblak) zavřít Bozemanovu stezku a vyklidit tamní pevnosti, odchází Jim Bridger ve věku 64 let z armády. Jeho zdravotní stav mu dosavadní styl života už nedovoloval. Vrací se proto na farmu v Missouri a otevírá si tam malý obchod. Bohužel o několik let později zcela oslepl na šedý zákal.
Většinu času pak trávil na verandě svého domu tváří obrácenou k západu, k horám, do krajin, kde se toulal, lovil a bojoval a kde je dnes hodně míst pojmenovaných jeho jménem, například krásný Bridger - Teton National Forest.
Umírá 17. července roku 1881 v naprostém zapomnění.

Michael Antony - Tony

A na závěr ještě klip písničky, se kterou prostřednictvím skupiny Greenhorns přišel Jim Bridger ze svých hor k našim ohňům…

Zdroje použité při psaní článku: Wikipedia.org, web Grand Teton National Park, Divoký západ III. - Jiří Černík, Za širou Missouri - Bernard DeVoto , web MUSEUM of the MOUNTAIN MAN, web US Forest Service