Krásná dřevořezba s portrétem WABIHO RYVOLY

pátek 9. červen, 2017 | 4 komentáře | zobrazeno 3969×

Dřevořezba s portrétem Wabiho Ryvoly, jejímž autorem je Jirka Krbeček - Krbi, nás natolik oslovila, že jsme Krbiho požádali, jestli by nám o té dřevořezbě něco nenapsal do Trampského magazínu. K našemu překvapení dodal nejen článek, ale videoklip s Wabiho písní Věřím, ve kterém je výroba této krásné dřevořezby zachycena. Hezké pokoukání přejeme.

Nápad vytesat do dřeva podobiznu Wabiho, se vlastně zrodil letos v březnu, po našem koncertě s Alibabou na akci Letokruhy v Brně. Hraní nám ten večer moc nesedlo. Byli jsme už ze všeho unavení a tak jsme v zákulisí smutně koukali do piva. Přisedl si k nám Sava Klimeš - Slim z T.E. Bandu, skvělej kytarista, se kterým je navíc vždycky spousta srandy. Povídali jsme o všem možném i o mém řemesle, kterým se živím a Slim najednou povídá: „Krbi ty vypadáš na jevišti jako takovej tragickej kytarista, ale v podstatě seš těma ryvolovkama švihlej stejně jako my. Zkusils už vyřezat něco z tohohle ranku?"
Rozloučili jsme se s Brnem pozdě večer a jediné po čem každej z nás toužil, bylo opřít kytaru do kouta ksichtem ke zdi a padnout do postele.
Ale už cestou zpátky jsem měl v hlavě tu řezbu. Došlo mi, že něco podobného chci vlastně vyřezat už dávno. Tak na co sakra ještě čekám?
Jenže povinností je vždycky v dílně až nad hlavu. Zákazníci nečekají - chtějí mít všechno hned. Mám jen dvě ruce lidi, nejsem stroj! Kde mám brát čas? Nápad zůstával v hlavě a čas ubíhal.
Kšefty nekšefty, jednoho dne jsem si řekl dost. Vypnul jsem mobil, zavřel jsem se doma a nevstal od toho, dokud to nebylo hotové. Pár dní jsem prožil ve tvůrčím deliriu a teď je to pořád tak čerstvé, že ještě nemám odstup a vlastně nevím, jestli se to povedlo.
Jako materiál jsem si zvolil ořechové dřevo a vytesal do něj nízký reliéf. Nechtěl jsem vyřezávat moc do hloubky. Chtěl jsem vytvořit spíš rytinu, než hluboce prořezaný reliéf. Nasekal jsem tam spoustu chyb, vím. Ale hodně jsem se při tom naučil.
Pár lidí se mě už ptalo, kde ta řezba bude k vidění a kdo bude šťastným majitelem. Jestli se někdo domnívá, že si na tom namastím kapsu, tak je na omylu. Za tuhle řezbu nedostanu nic, dělal jsem ji, protože se mi chtělo. Ale majitele mít přesto bude. To je však " tajemství Velkého Vonta" Bude to dárek pro jednu partu dobrejch lidí. A víc neprozradím ani kdyby jste mě ždímali.
A kdyby se někdo ptal, proč právě tahle řezba a ne nějaká jiná, tak můžu říct asi tolik, že v roce 1997 jsem slyšel Wabiho kazetu s názvem Poslední Defilé a cosi se se mnou stalo. Je fakt, že za těch dvacet let se seběhlo leccos a já dnes už poslouchám trochu jinou muziku a ryvolovky si moc nepouštím. Ale když vypadnu s kletrem na zádech do hor, nebo když se na konci září změní klima a přijde podzim, tak mi začnou ryvolovky bez varování rezonovat v hlavě, jedna za druhou. A jak jsem měl možnost za těch dvacet let zjistit - nejsem jedinej, kdo je takhle švihlej. Je nás víc. A nechci pronášet velká slova, že touhle řezbou splácím dluh a vzdávám holt..., ale v nakonec proč ne? Líp to vyjádřit neumím. Ty písničky jsou totiž skvělé.
Tak ahoj.

Krbi