Písnička na víkend: FRANKLINOVA EXPEDICE (Paběrky)

Příběh a osudy Franklinovy expedice představují záhadu už roku 1848, kdy bylo zahájeno oficiální pátrání. A přes dílčí úspěchy pátracích týmů, které od roku 2008 vysílá kanadská vláda, záhadou zůstává. Snad ji trochu objasní objev ze září 2014, kdy byl konečně nalezen vrak lodi Erebus, jež je nyní předmětem archeologických výzkumů.
Co se stalo a o co šlo?
Roku 1845 vypluly britské lodě Erebus a Terror pod vedením sira Johna Franklina a zamířili k Americkému kontinentu. Jejich cílem bylo nalézt Severozápadní průjezd, severní spojnici mezi Stránka z nalezeného deníku expedice...Atlantikem a Pacifikem. Na palubách lodí bylo 129 mužů a zásoby na tři roky dlouhou cestu, obě lodi byly osvědčené a prověřené plavbou kolem Antarktidy. Pro tuto plavbu byly ještě vylepšené a vyztužené, vybavené parními stroji a vytápěním podpalubí, což byl ve své době nebývalý komfort. Přesto do Tichého oceánu expedice nikdy nedorazila a roku 1848 po ní bylo zahájeno oficiální pátrání.
Přesto, že se nepodařilo zachránit nikoho živého, přineslo několik písemných i hmotných nálezů, které poněkud poodhalily roušku tajemství.
Obě lodě s posádkou zřejmě přečkaly zimu poblíž ostrova Devon (je uváděn i ostrov Beecheyho, což je ale vlastně malý poloostrov Devonu) a následující rok v září byly uvězněny ledem u Ostrova krále Viléma. V červnu 1847 zemřel velitel expedice Franklin a na jaře 1848 se zbytek posádky rozhodl lodě opustit a vydat se pěšky za záchranou. 105 mužů dopravilo zbytek zásob na Ostrov krále Viléma, vyrobili sáně a vydali se na jih. Jejich pozůstatky byly nalezeny rozseté podél trasy pochodu od ostrova až po Starvation Cove na nejsevernějším výběžku kanadské pevniny. Podle nepotvrzených zprávy zahlédli Eskymáci několik bílých mužů z expedice ještě v roce 1851.
V srpnu 1850 americké a britské lodě objevily na ostrově Devon hroby tří námořníků, kteří nepřežili první zimu.
V květnu 1859 našla skupina pátračů na pobřeží Ostrova krále Viléma zasněžený člun opatřený skluznicemi, na opačných koncích pozůstatky dvou mužů, z nichž jeden byl ozbrojen. Oběma chyběly lebky a kolem člunu byly pod sněhem roztroušeny kosterní pozůstatky dalších mužů, které nesly známky kanibalismu. Výzkum v 80 letech dvacátého století ukázal, že účastníci expedice umírali na podvýživu, zápal plic a tuberkulózu. Kromě toho analýza polévky z nalezené konzervy prokázala vysokou, až smrtelnou koncentraci olova v pokrmu. To pocházelo z olověných víček konzerv nebo z trubek odsolovacího zařízení na palubě lodí. Konzervy byly totiž částečně vyrobeny až po cestě v Grónsku, kam doprovodná loď přivezla živé býky. V plechovkách zalitých olovem byla i citronová šťáva coby opatření proti kurdějím.
Otrava olovem pravděpodobně přispěla ke zkáze expedice a i duševním poruchám námořníků, které vedly k projevům násilí a nelogickému chování. O tom svědčí i zmatené zápisy ve zbytcích deníků.
Jak se zdá, katastrofu nakonec zapříčinila celá řada nepříznivých okolností. Tato tragédie je nejhorší a přes objevení jedné z lodí i nejzáhadnější v dějinách dobývání Arktidy. Nezbývá než věřit, že objevení Erebusu a případné objevení i druhé lodi, Terroru, vnese do záhady další světlo.
Je pochopitelné, že taková událost nemohla zůstat stranou pozornosti autorů písní. Nejstarší píseň je datována už do roku 1850, kdy byla pod názvem „A Ballad of Sir John Franklin“ publikována v časopisu Sartain’s Magazine a od té doby vzniklo mnoho dalších písní a jejich verzí. U nás je známá například skladba skupiny Taxmeni „Ráhna z Franklinových lodí,“ nebo Paběrkovská „Franklinova expedice“, kanadský tradicionál otextovaný Liborem Vinklátem.

Druhou jmenovanou si poslechněte v dnešní písničce na víkend:

Přikládám i její irskou verzi:

Paběrky, zleva: Jana Škábová, Marko Čermák, Vlasta Dynterová - Víky, Libor Vinklát, Jiří Macek - Čiksika, Václav Limberk.
Foto: Mišelin T.O. Paběrky

Franklinova expedice
hudba: kanadský tradicionál, text: Libor Vinklát (Paběrky)
D G
1. Pojďte blíž, ať můžu začít hned
A7 D
o plavbě daleké vám vyprávět,
D7 G D
tak poslouchejte, takhle začíná
A7 D
ta veliká pouť sira Franklina.

2. Až do království moří polárních,
kde jekot vichru zní jak ďáblův smích
a ruka k hlavni pušky přimrzá,
kdo stopu ztratil, sotva šanci má.

R: Je na severozápad cesta zlá
a hroby ledovými značená,
na kříže už nikdo nemá sil
vyrýt jméno, datum, dlouhý cesty cíl.

3. A tak se plaví, často mění směr
u břehů grónských přímo na sever
a zase na jih, kolik jenom dnů,
Davisův průliv, ostrov Baffinův.

4. Tam někde v dáli, tam je domov můj,
tam je má země, bože, při mně stůj.
Já se tam vrátím, tohle dobře vím,
přes moře arktický se přeplavím.

R: Je na severozápad...

5. Tak jako přízrak, kterej děsí nás,
dvě mrtvý lodi - Terror, Erebus,
těm mrtvejm lodím vichr silou svou
ze stěžňů serval vlajku anglickou.

6. Čas běží, tohle každý dobře zná,
ten příběh, to je kniha zavřená.
Ten příběh mužů, jejichž vyznání
je pouť za bílou hvězdou polární.

R: Je na severozápad...

Zdroj: Wikipedia, Technet

Všech 98 předchozích Písniček na víkend najdeš ZDE!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
18211615
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Čiksika
Zase se to rozhodilo – vono to krade mezery! Takže kdo chce správné akordy, najde je zde:
http://www.gwcheb.cz/paberky/pab.pdf
Čiksika
Trochu se tu u písničky sesypaly akordy. Takže (snad se to opět nerozhodí):

D G
1. Pojďte blíž, ať můžu začít hned
A7 D
o plavbě daleké vám vyprávět,
D7 G D
tak poslouchejte, takhle začíná
A7 D
ta veliká pouť sira Franklina.