Písnička na víkend: TO SE MI JEN ZDÁ -SEJFY (Václav Nedoma – Čekal, hrají Stráníci)

Před dvaceti lety - 2. února 1994 - zemřel můj kamarád z vandrů Václav Nedoma z Kraslic, mezi kamarády známý pod přezdívkou Čekal. Zakladatel, kytarista a zpěvák trampské kapely VAGÓNY (Kraslice) a trampský písničkář…A hlavně dobrý člověk.
Kamarád Čekal od malička vyrůstal v Kraslicích, měl duši trampského romantika, dobře ukrytou pod na první pohled zarostlou a drsnou a nepřístupnou tváří. Kdo jej ale poznal blíž, zjistil, že má zlaté srdce, které rozdává – nejen ve svých písních – mnoha kamarádům.
Moje žena Strunka, pochází z Aše, a tak jezdila na konci sedmdesátých let jako členka T. O. Fort Apache na krásný camp Arizona u jezírka v opuštěném lomu v Tatrovicích u Chodova. Právě na Arizoně se poprvé potkala s Čekalem z T. O. Zlaté časy a potkávala jej pak i u mnoha ohňů krušnohorských osad. U nich jej slýchávala hrát na dvanáctistrunnou kytaru, na kterou brnkal „prstýnky“, se kterými se hraje na pětistrunné banjo.
Mne Strunka s Čekalem seznámila v červnu 1980, na minifestiválku trampských písničkářů, kam jej pozvala jako jednoho zesoutěžících. Jistebnický Festival trampských písničkářů od roku 1980 až do roku 1989 pořádala místní T. O. Wenonah v kulturním domě v jihočeské Jistebnici. Do Jistebnice po celých deset let jezdívala spousta trampů, ale nejezdily tam žádné trampské legendy – jen naši kamarádi (a kamarádi kamarádů :-)) – co jezdili na vandry a skládali písničky.
Čekal za své písničky získal řadu ocenění – nejprve jako písničkář na festivalu Jistebnici, poději se svou kapelou VAGÓNY na Loketském kotlíku. Ocenění ale pro něj nebyla podstatná – jej naplňovalo štěstím především to, že si kamarádi jeho písničky opisovali a hráli je u trampských ohňů i v posledních vagónech vlaků. Na jednom jam-session v Jistebnici jsem s překvapením zjistil, že Čekalovy slavné kytarové „prstýnky“ byly vyrobeny z plechovky od paštiky!
Od počátku 80. let vycházela každoročně LP deska z celostátního finále Porty. V roce 1986, kdy vyšla deska Porta ´86, jsem s potěšením zjistil, že se na ní dostala i Čekalova kapela VAGÓNY z Kraslic, s písničkou TO SE MI JEN ZDÁ (SEJFY). Tehdy už Čekal žil se svou rodinou ve Staré Roli a já se s ním i jeho věrným kamarádem Ponkou potkával jen sporadicky – na Jistebnici, na ohních pořádaných v údolí Úhlavky (mezi Holostřevy a Kladruby u Stříbra), drsných zimních trampských putováních Šumavské legie, či na ještě drsnějších ohních a zimních putováních chomutovské T. O. Safírová hlava apod.
Kromě vandrů s kamarády a koncertů s kapelou se Čekal stále více věnoval své zálibě – potápění, která se mu nakonec stala osudnou. V porevolučních časech se už naše stezky míjely, a tak jsem se o jeho smrti dozvěděl až s velkým zpožděním.

Čekal s námi už dvacet let nejezdí, ale jeho krásné písničky – Cesta domů, Cit (text s Renatou Purkytovou), Co jsi chtěl to máš, Čas od času, Časy, Deštivá pohoda, Dluh mému tátovi, Dobrodruh, Fabka, Hamry, Hvězdy, Jediný den, Jiskry, Kometa, Koníčky, Kryté vozy, Loučení na dva roky, Máš se kam vrátit, Noc, Oblázky, Romantika, Sejfy – vlaková zastávka (s Ponkou), Sponky, Stíny, Strejda, Totém, Vagóny ve kterých písně nestárnou, Vítr na strunách, Voňavé ráno, Vstříc mrakům – s námi zůstanou napořád.

Poslechněte si pro vzpomínku Čekalovu nejznámější píseň v podání Stráníků.

A až pojedete na vandr do Krušných Hor, tak si na vlakové zastávce NEJDEK–SEJFY vzpomeňte, že Čekal, který tuhle zastávku proslavil, už dvacet let hraje u nebeských ohňů…
Petr Náhlík – Vokoun

Cedule ještě původní zastávky SEJFY, s textem písničky...
Foto: Carmen

Současná zastávka SEJFY...

Všech 62 předchozích Písniček na víkend najdeš ZDE!