Trampská teritoria: ŠIFRY

Jednoho dne se k tobě dostanou zvěsti o nějakém divokém kraji na severu, ve Slezsku. Prý je bohatý na štoly a staré lomy. A také na trampské campy, do kterých už se jezdí desítky let z měst, jako jsou Opava a Ostrava a Olomouc a Šumperk. Mluví se o různých místech, kilometry od sebe vzdálených, ale často nazývaných Šifry, Šifrák, Šifrovka nebo Šífr. Přemýšlíš, jaký tajný kód se za tím skrývá, co bylo tou šifrou. Pořídíš si mapu a začneš hledat. Luštění tě postupně zavede tam, kde se přes pásmo neznámých údolí a kopců táhnou nápisy „Nízký Jeseník“ a „Oderské vrchy“, doplněné na jižní straně výhružným i lákavým šrafováním s popiskem „Vojenský újezd Libavá“. Mezi vesnicemi se objevují lomová jezírka, obrácená kladívka a pásma navršených hald. A také zastrčená údolí, hradní zříceniny a větrné mlýny. Začneš hledat další zprávy o tomhle kraji a časem se přiblížíš k vyluštění…

Údolí Bystřice zatím nájezdům organizovaných turistů vcelku odolává. Konec srpna v hotelu Hrubá VodaSchiefer…
Německy „břidlice“. V našem případě pokrývačská, útvaru kulmského, šedomodrá, ostrá a křehká. Pod nohama křupe a zvoní. Dobývala se v lomech i podzemních štolách, dávala se na střechy paláců i do štítů chalup. Po vyhnání Němců břidličný průmysl upadal, dodnes se ale „šifr“ těží alespoň na opravy historických budov a také proto, že po ústupu eternitu přicházejí zase přírodní materiály do módy. Už to ale není taková sláva jako za Rakouska a První republiky, kdy těžba a štípání břidlice živily velkou část obyvatel kraje.

Kudy tam?
Už je sbaleno, v torně nezbytná čelovka, v mapě poznámky vydolované po kamarádech a po internetu. Území s výskytem pokrývačských břidlic je ale rozsáhlé, za jeden víkend ho nedáš, a i kdyby, byl by to spěch a škoda. Doprava navíc není jednoduchá, kdo jede z Čech a od Brna, pro toho je nejsnazší začít se probíjet na sever od Olomouce a údolím Bystřice. Ostravští a opavští zase využijí trať do Jakartovic, asi nejzajímavější na Šifrách, ještě o ní bude řeč. Vhodným přestupním bodem je Valšov, autobusy na severovýchod vyjíždějí třeba ze Šternberka.
Tak nebo onak, na konci douhé cesty se ocitneš na zastávce a vydáš se do hloubi divokého pohraničí. A kam vlastně? Možností a míst je celá řada…

Nádraží v Čermné ve Slezsku je dobrým výchozím bodem pro cestu do údolí Moravice i Budišovky

Místo: Břidličná
Po válce se kolem Jeseníků rozmohl zvláštní zvyk pojmenovávat bývalá německá města po místních nerostných surovinách - odtud všechny ty Vápenné, Uhelné, Žulové - a taky Břidličná, bývalý Friedland aneb Frýdlant nad Moravicí. Zdejší lomy se táhnou hlavně ve směru od zastávky Břidličná - lesy k jihozápadu, a představují mírnější tvář kraje. Není tu moc pozůstatků po podzemním kutání, mezi haldami zato ale vznikla dvě pěkná a koupatelná jezírka, která poslední dobou tak trochu začínají plnit funkci městského lesoparku, ale když odejdou hluční lidé, je tu pořád pěkně. Na haldách roste měkký mech a je z nich vidět až na Praděd, jen o jednu výsypku dál od hřiště pro veřejnost má tradiční potlachoviště T. O. Zlomená podkova. Právě tady si možná poprvé všimneš toho, jak se suché, rovné a jen jemně zarostlé břidlicové haldy báječně hodí na spaní, a také toho, že na nich na podzim rostou možná nejbarevnější břízy. Nové pěšinky tu vedou po stopách starých těžařských chodníčků.

Podvečer na haldách u Břidličné

Místo: Jakartovické Šifry
Oblast kolem Jakartovic je asi jednou z nejznámějších. Trať z Opavy, která sem vede, původně končila až v Horním Benešově. Postupně ale musela být snesena, protože se díky tamějšímu dolu (nikoli břidličnému) začala propadat. Koleje dnes vedou jen do Svobodných Heřmanic, které ale osobní přepravě neslouží, a poslední zastávkou jsou tak právě Jakartovice. Přesto ale stojí zato projít si drážní těleso až k Benešovu, už kvůli tomu výhledu na těžní věž. U Heřmanické zastávky začíná pásmo pokrývačských břidlic zatopeným lomem Šifr, největším tohohle druhu, a pak pokračuje na jih. V polích se střídají malé remízky, haldičky a jezírka, poblíž Staré vody najednou celý tah jakoby uskočí kousek na východ a pak zase vede dál v původním směru.
Právě okolí údolí Staré Vody je jádrem Jakartovických Šifer. Campy na haldách tu poklidně koexistují s nedalekou chatařskou osadou, některé dosud živé názvy jako třeba Koňský důl najdeš už v trampských časopisech ze 70. let. Ohniště a základy nocovišť jsou zde pečlivě vyskládány z břidličných destiček a sloužily mnoha nejen severovýchodním osadám, které tu dosud pořádají své akce - například T. O. Cannawakke založená u Jakartovic roku 1964. Vždycky, když jsme sem přijeli, našli jsme tady taky tábořit aspoň jeden skautský oddíl.
A ze země tady místy fouká studený vzduch a teče čistá voda, břidličné doly o sobě dávají vědět.
Ochutnávka místních jmen: Hermína, Štola Studánka, Bohuš, Údolí sýčků, Westend, Tramp Boys, Zlaté kapradí

Lom Šifr je oblíbený i mezi sportovními potápěči

Intermezzo: V podzemí
Podzemní tězba pokrývačské břidlice po sobě nechala celou řadu rozmanitých prostor. Ložisko bylo zpravidla otevřeno průzkumnou štolou, ze které se pak mohla stát štola těžní. Dobýván byl jen nejkvalitnější, nejlépe štípatelný materiál uložený v poměrně tenké, svisle či šikmo postavené vrstvě, takže horníci zpravidla postupovali ve směru této vrstvy a vytvářeli tak soustavu vysokých komor táhnoucích se podél štoly v řadě za sebou. Odpad byl i tak značný a nepoužitelný materiál bylo nejjednodušší složit rovnou zase do vytěžených, opuštěných komor. V břidličných dolech se je proto možné setkat s vysokými zdmi vyskládanými z hlušiny, ve kterých jsou ponechány průchody se stropem klenutým takřka na gotický způsob. Bylo-li ložisko sledováno ve větším rozsahu, míval důl několik pater propojených svážnými štolami a šachtami, často také ústícími na povrch.
Na některých místech můžeš narazit jen na krátkou pokusnou štolku, kde od vchodu dosvítíš na konec, ale přesto je pečlivě zamřížovaná. A jinde se zase otevírají tlamy rozsáhlých, několikapatrových podzemních komplexů plných břidličných zídek, klenutých chodeb, shnilých žebříků a nečekaných propastí. Je těžké trampstvo odrazovat od lezení na romantická místa tohohle druhu, ale v břidlicích se hodí být opatrný a rozumný - u některých šachet už stojí křížky a i plát břidlice vypadlý ze stropu je docela zdatnou gilotinou. Zrakvením se v hlubinách navíc člověk neohrožuje jen sebe - důl, ve kterém se někdo zabil, je vhodným kandidátem pro „odstranění důlní zátěže“, což může znamenat zalití cemenopopílkovou směsí. I s netopýry, kterým se ve vyskládané zakládce dobře zimuje.

Některé podzemní komory jsou vskutku monumentální, ne všude lze ale veřejně uvádět jejich polohu, byť přibližnou. Poslední dobou sice v kraji přibývá poměrně sdílných naučných stezek, neznamená to ale, že by zmizela místa nebezpečná nebo naopak neexistovala podzemí skrytá a ohrožená vysokou návštěvností

Místo: údolí Moravice
Údolí Moravice je na břidličné doly zvláště bohaté. Začínají už v zakázané zóně vodní nádrže Kružberk, pod vsí Dvorce, kde vyrostl novinář, spisovatel sci-fi a udatný propagátor drsnosti zdejšího kraje, pan Leoš Kyša. Šedomodré zvonivé haldy tu spadají přímo do jezera a tvoří tak zvláští skalní pláž, bohužel ovšem nedoporučitelnou, protože přehrada je v režimu chráněného vodního zdroje. Ale i sem se jezdilo, bývalé lomařské domky a plácky ve stržích pár desítek metrů nad hladinou v sobě skrývají spíš už zanikající campy.
O kus níž pod přehradou, kolem Zálužného, se dá najít nějaký ten pozůstatek po dobývání břidlice na každém kopci a v každém bočním údolí. Ty větší z místních dolů, třeba dosud existující důl Nittmannův, se vyznačovaly desítky metrů hlubokými šachtami, dosud z části zejícími uprostřed chatových osad. Pomalu tu raší i nová naučná stezka, která jednotlivé hornické památky obchází. Zároveň je Zálužné i dějištěm nedávné tragédie, kdy při cvičení záchranářů v roce 2003 jeden z účastníků šlápl na shnilý dřevěný poval kryjící okraj šachty a propadl se dolů. Příslušný důl byl příslušnými úřady na oplátku zničen.
Zanikají ostatně i ostatní doly, z jiných příčin. Nedávno jsme tu navštívili jedno údolí se vzpomínkou na dávný Silvestr, kdy ve skoro každé z asi desítky štol v jeho svahu zimovala jedna část účastnící se party. Dnes už byla většina vchodů spadlá - při povchu je kámen oderodovaný a nízký portál důlního díla se snadno zasune hlínou ze svahu.
Není-li člověk zrovna podzemně naladěn, nabízí údolí Moravice také možnost pokračovat dál podél vody až na hrad Vikštejn a do Hradce nad Moravicí. Klesne-li únavou, může zakotvit třeba v občerstvovnách v Zálužném a v Kružberku pod hrází, okolní skály jsou populární také mezi sportovními horolezci.
Ochutnávka místních jmen: Pollakova štola, Starý Šifrák, Luxbach, Luďodíra, U baraby, Black Hill

Vodní nádrž Kružberk se stala populární díky televiznímu seriálu Velké Sedlo, což je asi tak všechno, kvůli čemu tu občas zastaví turisti projíždějící autem. Kdo jde pěšky, objeví toho ale samozřejmě mnohem víc

Místo: údolí Budišovky
Od Budišova nad Budišovkou teče příjemným údolím s nivními loukami jako dělanými pro táboření v týpí říčka Budišovka, a to až ke hranici vojenského prostoru Libavá, kde se vlévá do Odry. Tohle už je vysloveně kraj světa, byť v posledních letech trochu oživený další břidlicovou naučnou stezkou a také obnovením těžby v moderním dole Lesní zátiší alias Waldfrieden. Většina místních štol a šachet má své starobylé trampské názvy, někdy odvozené od osad, které sem jezdily v 60. letech (Woodboys), jindy od své podoby (Ďáblova tlama). Obří polozatopený Potlachový důl si oblíbili také potápěči a zanechali na jeho průzkumu mnoho sil, času a bohužel i jeden lidský život. I proto je třeba nenechat se příliš zlákat slavnou minulostí místa a nepokoušet osud - vstupy do podzemí se mění činností přírody i lidí a pořádat dnes třeba potlachy v již zmíněném Potlachovém dole by si troufl tak Hagen. Ostatně, nějaké zjevení se zeleným světlem prý břidličnými doly také obchází.
To spíš rozbít ležení na některé z hald a zkusit se nenápadně dotknout hranice vojenského prostoru, hledat ve svazích a na konci asfaltových silniček stopy po práci lidí, kteří tu žili v dobách, kdy tohle údolí nebylo perferií.
Ochutnávka místních jmen: Woodboys, Lesní zátiší, Žlutý květ, Rodriguesův hrob, Potlachový důl

Zapomenutý nakladač v dole Lesní zátiší. Těžívalo se tu od roku 1835 do konce 2. světové války, znovu pak v letech 1971-2003. Poté byl opuštěný důl vybrakován sběrači kovů (možná i včetně tohoto nakladače) a znovu otevřen teprve nedávno pod jménem Radim

Místo: Libavá
Vojenský újezd Libavá by si zasloužil samostatný článek, ve kterém by byly dostatečně zmíněny zdejší obrovské břidlicové haldy a šachty, stejně jako kilometry pustých a přitom životem překypujících lesů a luk, krása liduprázdného údolí Odry i temné osudy desítek zaniklých vesnic. Možná by mohlo dojít i na prokletý les Smolná, kam se odvážely mrtvoly zločinců a sebevrahů, a který ležel na hranici panství, co nejdál od lidských sídel. Zatímco ale kolem dlouho zapomenutých břidličných dolů na sever od prostoru rostou naučné stezky a místa zapovězená se, k dobrému i zlému, otevírají více lidem, Libavá je dosud střežena a zpráv o tamních divech je spíš nutno vyslechnout osobně od zkušených stalkerů.
Přiblížit se k Libavé jde každopádně docela dobře třeba z údolí Bystřice, od Hrubé Vody a Hluboček nebo z Domašova. I tady, pár stanic od Olomouce, jsme pořád v Sudetech, kde zpustlé fasády bývalých hotelů a vznosných železničních stanic připomínají, že kdysi možná bylo líp. Stojí tu sice chatařské domečky a probíhají snahy o vytvoření dalšího zázemí, třeba sjezdovek, ale všechno jde, ku potěšení trampů, tak nějak pomalu. Pořád se tu v některých koutech kolem Libavé dá narazit na poslední úkryty ducha pohraniční země, který v 90. letech volně vládl třeba v Novohradských horách.
Ochutnávka místních jmen: Klára a Libor, Hluboký, Smilov… a taky Velká Střelná, Olověnský vrch, Zigartice a Bleiss

Výhled do údolí Bystřice. Samozřejmě, že z břidličných hald

A kam dál?
Místa zmíněná výše nejsou jedinými končinami s výskytem pokrývačských břidlic. Stačí vzít si podrobnou mapu širšího jihozápadního okolí Opavy a chvíli pátrat. Objeví se řada dalších lomů, hald a pozoruhodných míst. A kdo to sem má daleko a stýská se mu po cinkání šedomodrých destiček pod nohami, může se alespoň zatím vydat k Rabštejnu nad Střelou nebo Železnému Brodu – i tam se „šifr“ těžil, i když ne tak intenzivně a zpravidla ne pod zemí.

Jan Pohunek - Přebral

Předchozí Trampská teritoria:

ČESKÝ KRAS (Jan Pohunek - Přebral)

ÚTERÁK (Jan Frána - Hafran)

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
188121817
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Čáp
Díky, Přebrale za poetický článek i dobrou radu, jak najít kouzelný kraj, kde se dá pod zemí bloudit i několik dnů. Vzpomínky na květnový vandr (i několik předchozích, kdy jsme se jen toulali kolem) jsou plné romantiky, přírody a trošku také posvátného strachu z těch obrovských, obrovitánských podzemníh sálů. Určitě se budu vracet.
Sam
Jestli chcete ještě uvidět Žlutý kvítek ve své původní kráse, tak si pospěšte. Udělala se tam nová příjezdová cesta a celý údolíčko se oplotí. A začne se tam znovu po 155 letech znovu otevírat břidlicový důl. Nyní jej odvodňují. A po dvou letech prý zanikne i jezírko v polích. Vandrovali jsme Oderskými vrchy a tam jsme chytli partu s bagrem....
Vladimír Svěrák
Prosím o kontakt na pana Jana Pohunka, autora výše uvedeného článku. Mám dotaz k druhé fotografii.
Děkuji.
Jindra
Ahoj, velmi pěkný článek. Zrovna minulý týden jsem byl kousek od Kružberka v nějakém bývalém lomu, kde jsem objevil zbytky trempské boudy. Já jezdil většinou do Jakartovic. Údolí Moravice se mi nakonec tak zalíbilo, že jsem koupil v Kružberku bývalou masnu a teď ji přestavuji na malou hospodu. Škoda, že jsem tam nepořídil fotky, ale brzo to napravím a zveřejním na webu.
Robert Sedlář
Ahoj perfektní,a hlavně z radou dávat si moc bacha. Jako bývalý jeskynář znám... V prostoru Libavá bývají otevřené víkendy do vojenského prostoru. Na stránkách Město Libavá.Vřele doporučuji návštěvu třeba Velké Střelné / bř pole Větrná díra 150m, staré dobývací jámy...je tam nádherně a no jezdíme tam i mimo a vše v klidu. AHOJ BOB
Aki
Pěkný článek a fotky.O tomhle kraji jsem leccos slyšela,ale přiznám se,že jsem se tam nikdy nevydala. Přece jenom to mám trochu z ruky i když v Jesníkách i v Beskydech jsem byla několikrát.Nový je pro mě i název Šifry. Kamarádi,kteří mi o tomto kraji vyprávěli uváděli název Jakartovice. Kdosi to uváděl jako,,břidlicovou Ameriku".Samozřejmě i s místní obdobou Hagena.Prý tam našli mrtvého(zavražděného?)člověka a v zádech měl zapíchnutý kus břidlice. Je ale možné,že se jednalo o podobné pověsti,které kolují o Americe. I když břidlice může být opravdu ostrá.
Před lety jsem na Ivančeně potkala dva kamarády,kteří na proslulou mohylu přinesli kus břidlice právě z těchto míst.Údajně jí získali s nasazením života-odrazil se jednou nohou a štola za ním se zřítila. No jak to tady čtu,tak to mohla být i pravda.
Pavel Mazal
Potěšení na mé straně,že byl objeven trampský prostor i na Moravě.Doprava až k nám,je sice krušná,ale čeká sladké ovoce!
Ahoj Slim
Jerabek Karel
Diky kamarade,
Je to pekne udelany.
V Jakartovicich a okoli jsem prozil nejkrasnejsi chvile sveho zivota s kamarady v letech 1965-68. Znal jsem osady WESTEND I Cannawake se kterymi jsem predloni opet navazal contact.Serifuje stale Larry, dalsi ze zakladatelu Hrabos bohuzel pred nedavnem odesel k Manitouovi.
V loni sem mi tam konecne podarilo opet na par dnu zatoulat ale moc jsem to nepoznaval /holt 40 let se neda vymazat./

Snad zase napresrok.
Ahoj Charlie divoch:cool:
František
Ahojík, byl jsem tam za mladí, bylo tam nádherně, doufám, že je to pořád stejné. Přeji nádhernou procházku všem co touží po přírodě.:-)
Radek Chodura
Břidlicové lomy se od Břidličné táhnou i dál na západ, podél želeniční trati do Rýmařova,až k Rešovským vodopádům.