Vandrem do karpatské divočiny Vlčích hor

Následující filmové záběry nejsou z národních parků USA, ale z co by kamenem dohodil a zbytek dojel vlakem - z karpatského trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny a jsou úžasné…
Měl jsem to štěstí, že jsem si tento až neuvěřitelně opuštěný kus země mohl vandrem projít sám, bez společníků - o to byl zážitek silnější. Pršelo několik dní, a co to znamená v listnatých lesích pro trampa, který má zabalený v usárně jen přístřech, spacák, celtu a pár drobností na převlečení, si jistě každý dokáže představit. Byl jsem mokrej jak myš a hladovej, protože kromě toho, že žracák už začínal být nebezpečně prázdný, se mi předcházející noc už nepodařilo rozdělat mokrým dřevem oheň, sirek zbylo už jen pár, do civilizace daleko a díky počasí jsem byl široko daleko sám.
Kráčel jsem proto mlhou po hřebeni slovensko-polské hranice, mokrá tráva byla místy až po pás a už mi vůbec nebylo do smíchu. Když tu se Karpatonoš konečně smiloval, přestalo pršet a po dalších asi dvou ušlých kilometrech se mlha začala trhat, stoupat a pak se dostavil nejsilnější zážitek, jaký jsem kdy v horách zažil.
Najednou bylo vidět na desítky kilometrů daleko a všude kam jsem se podíval, byly vidět jen hory, smaragdové lesy a poloniny a z horských údolí stoupaly až k modrému nebi vysoké sloupy páry z tamních propršených lesů. Těch bílých sloupů bylo několik desítek a to i ze vzdálených údolí, které jsem přes okolní kopce neviděl. Do toho bylo naprosté ticho, jen slabý vítr si pohrával s listím a trávou, slunce začínalo hřát a nejbližší lidé byli kdovíkde…
Stál jsem tam dlouho, opravdu dlouho a dodnes mám tu chvíli v sobě a tak když jsem shlédl skvělý dokument Vlčie hory, který byl tři roky natáčen právě v tomto kraji Východních Karpat, hned jsem měl před očima ten pohled na širou bezlidnou krajinu. Od té doby jsem tam nebyl, ale myslím, že se to v dohledné době změní a vandr do těchto pustých míst doporučuji všem. Přiznávám, že to občas opravdu nebyla sranda, zážitků jsem si odtamtud odnesl spoustu, ale to by bylo na zvláštní vydání TM - pro tento článek stačí jen ten nejkrásnější…

Upoutávku na dokument Vlčie hory můžeš shlédnout zde:

Pokud tě trailer zaujal a věřím, že ano, tak tady máš celý dokument:

Režie a scénář: Erik Baláž
Kamera: Josef Fiala, Karol Kaliský
Hudba: Anton Popovič
Mluvené slovo: Marián Geišberk
Arolla film s.r.o.

V článku použité fotografie jsou převzaty z dokumentu Vlčie hory