Zimní splutí Horní Střely

Foto: Horác

Před časem jsem zde, na stránkách Trampského magazínu v článku Trampské teritorium Zadní Střela sliboval, že jak bude příležitost, doplním článek o vodácký popis tohoto krásného úseku řeky. A abych to mohl udělat, musel jsem mít osobní zkušenost. Bohužel minulé bezesněhové zimy nám nepřály. Dočkali jsme se až letos. Konec února přinesl jak oteplení, tak deště, které vyhnaly hladiny našich řek nahoru. Už v týdnu náš osadní lodivod Miloš vyhlásil pohotovost, a jak se blížil víkend, pravděpodobnost akce byla čím dál, tím víc větší. V pátek sice vodočty už zaznamenaly mírný pokles, ale i tak bylo v sobotní ráno 25.února na tom Čichořickém slušných 5,5 kubíku. Je to sice až pod přehradou, ale tak nějak jsme přepokládali, že co z přehrady vytéká, musí do ní taky přitéct. Jen škoda, že na Internetu není dostupný údaj z vodočtu, který je těsně před vzdutím Žlutické přehrady pod obcí Sovolusky.

Foto: Miloš

Postupně se vyjasnilo složení posádek, k naší obvyklé trojici Miloš, Cíba a Hafran z T.O.Kopretina přibyl i novopečený osadník Horác a s ním kamarád Kačer, také od nás z Plzně. Kačer si přivezl vlastní pálavu a do posádky přibral Horáce, já jel na své obstarožní pálavě jménem QueenD se svým tradičním parťákem Cíbou a Miloš na plastovém kajaku, pokřtěném TornadoK.

Foto: Hafran

Za místo startu jsme zvolili Toužim, respektive hráz dolního Podzámeckého rybníka, kousek pod Toužimí. Oba rybníky byly totiž zamrzlé vrstvou ledu, pořád ještě dost silnou, aby zabránila plavbě, pokud nemáme ledoborec, ale ne dost silnou, abychom si troufli po něm lodě táhnout.
Kolem jedenácté jsme vypluli. Bylo slunečno, teplota tak mezi 0 až 5°C, Horní úsek je dost úzký a divoce meandruje v loukách. V prvním úseku pod rybníkem jsme jásali, že je koryto prořezané, ale po pár kilometrech nás radost přešla, když jsme museli na několika místech přenášet. A do toho se objevily úseky, kde jsme se doslova prolamovali vrbovou houštinou.
Kromě prolamování jsme si rychle vyzkoušeli všechny vodácké potoční techniky, podplouvání klád se zalehnutím až na dno lodě, přetahování po břehu, „přešukání“ napůl ponořených klád, zašlapávání kajaku, aby se pod kládu vešel, až po rozebírání překážek na řece. Ale zdárně jsme postupovali vpřed. Za Chylickým mlýnem jsme přijeli k prvnímu rozvalenému jezu, který byl plný velkých kamenů a při aktuálním stavu vody nesjízdný, takže jsme ho museli přetáhnout. Chuť jsme si spravili o necelé tři kilometry dál na dalším provaleném jezu, který už při troše manévrování sjet šel. To jsme byli na kilometru 83.

Křoví, křoví a zase jen křoví...
Foto: Miloš

Tam někde řeka opustila turistickou značku a zamířila do sevřeného údolí. Tím rychle změnila charakter, ubylo meandrů a křovisek, přibylo peřejí. Podjeli jsme oba mosty na silnici Toužim – Bochov, což byla zhruba půlka naší cesty, a ve svižném proudu pokračovali. Ubylo i popadaných klád v korytu a tak v peřejích jízda nabrala tempo. U jedné chaty poněkud vyděsili dvojici výletníků, svačinovou přestávku jsme si udělali kousek před Údolím Stínů a stavili se v tomto campu udělat raritní zápis do kempovky – jiný vodácký jsem tam neviděl. V tomhle úseku jsme sjeli ještě několik provalených stupňů, které ale nepředstavovali žádnou významnou překážku. Poslední jez, nízký a neprovalený byl u vodočtu, asi kilometr před přehradou a po jeho zdolání jsme už přistávali na levém břehu, u Rohrerova mlýna, kde je poslední cesta, vedoucí k vodě. Bylo půl páté odpoledne a slunce se už povážlivě klonilo k obzoru, vzduch se ochlazoval.

Starý a nový most silnice mezi Toužimí a Bochovem.
Foto: Miloš

Pak nás čekalo vytažení lodí do půlky kopce, vyčištění lodí a jejich zbavení nákladu dřeva nedobrovolně nasbíraného během cesty křovinami, převlečení do suchých věcí a cesta do kopce nad Sovolusky, kde jsme mohli konečně nasednout do našich plechových ořů. Jízda po děravé a rozbahněné cestě do Sovolusk se neobešla se to bez následků, ale on už výfuk z Milošova auta stejně potřeboval vyměnit a majitel to nesl statečně.
Domů jsme dorazili až za tmy, utahaní, ale spokojení, tahle voda se opravdu povedla.

Foto: Hafran

Cíba, Horác, Hafran, Miloš a Kačer

A na závěr krátké Horácovo video z několika úseků Horní Střely