ZLATÁ HOREČKA 2016

pondělí 21. březen, 2016 | 6 komentářů | zobrazeno 11564×Michael Antony - Tony

Dlouho očekávané šílenství zvané Zlatá horečka se v plné parádě, a to již po patnácté, uskutečnilo o tomto víkendu. Nicméně již od středy ze všech možných směrů přijížděli budoucí občané města Fort Yukon, aby opět pozvedli toto místo ke slávě mu patřící.
Město, jehož lesk nuggetů hvězd se dotýká.
Nakonec se občanstvím Fort Yukonu mohlo pochlubit 437 dospělých zlatokopů, obchodníků, barových povalečů, indiánů, traperů, vojáků a dalších existencí potřebných pro hladký chod města - jako je třeba šerif a jeho pomocníci, Správní rada Fort Yukonu, zaměstnanci Saloonu Y, Casina Brist, Dragstore, pohřebního ústavu a dalších tolik potřebných vymožeností civilizace, mezi které patřil i slovutný list Fort Yukon Express (k přečtení je pod fotografiemi).
Nicméně hlavní tah na zlaté pole kolem zlatonosné řeky Ho-ri-na river nastal v pátek večer, kdy šerif Seyček a výstřel z kentucké pušky odstartoval běh mužů, žen i dětí lačnících i po sebemenším kousku zlatého mámení. Břeh řeky se rázem změnil v jedno velké lidské mraveniště a kalná ledová voda protékající městem vzkazovala obchodníkům s teplými nápoji, že se blíží čas přesunu vyrýžovaných nuggetů z kapes zlatokopů do kapes jim bližších.
I v noci pokračovalo rýžování a v délce jednoho lilometru hořelo množství ohňů, u kterých si znavení zlatokopové oživovali své zmrzlé nohy. Jejich šťastnější kolegové a kolegyně již užívali rozkoší civilizačních nástrah - tedy saloonu, casina a dokonce biografu, který se nacházel v místním kostele.
V noci všechny počestné občany překvapil nájezd nechvalně známého Ku Klux Klanu, který jasně naznačil, že cesta jediného fortyukonského černého otroka ke svobodě nebude snadná.
Sobotní ráno překvapilo množstvím prodejců všech možných, převážně sladkých pochutin, kteří se svými stánky obsadili hlavní třídu a libá vůně buchet, závinů, štrůdlů a bábovek se linula do širého okolí.
Pochopitelnou přelidněnost města se pokusil vyřešit i imigrační úřad pomocí soubojů mezi jednotlivými imigranty, při kterém se soupeři mydlili míčkem hlava nehlava, přivázáni k sobě lanem, majíce zavázané oči. Cenou pro vítěze bylo 1000 dolarů, tedy dostatečná suma k pohodlnému životu, pro poražené vyhoštění.
Hned na to byl městu i lidu představen nový Orloj, který jistě zastínil svým věhlasem i orloj mistra Hanuše - alespoň v povodí Ho-ri-na river tomu tak bylo. Šlo o naprosto dokonalou šou Pátera Koniáše v roli kněze za asistence smrtky a dvanácti „apoštolů“ z nichž každý představoval některé z řemesel na Fort Yukonu. Na závěr byl stavitel Orloje Ylyč vyzdvihnut mezi svaté.
Následovaly oblíbené závody psích spřežení, nějaký ten soud, delikvent v kládě, otevření dalších zlatých polí, střelnice pro děti a další a další „dekové“ obchůdky v nichž se nabízelo snad úplně všechno, na co člověk pomyslel.
I tento den proto utekl jako zlatonosná voda a s blížícím se večerem začala i aukce uměleckých předmětů cen nevídaných, nicméně každý předmět - patchworkové deky, krásné lapače snů, korálkované brašny ba i dokonce jeden černý otrok našel svého kupce.
V neděli už se balilo a za neuvěřitelně krátkou chvilku se při pohledu na prázdnou sešlapanou louku nechtělo věřit, že zde stálo město, které pojmulo do svých „ulic“ několik set trampů a trampek.
Zlatou horečku si vzalo za svou tolik kamarádů a kamarádek, kteří nelitují času (akce se připravuje už půl roku dopředu), nápadů a svých prostředků. A proto něco takového může několik dní fungovat ve svém vlastním světě, kde jsou i vlastní peníze - Yukonské dolary a žádná jiná oficiální měna - ty jsou v údolí a v povodí Ho-ri-na river neplatné.
A to je pořád ta nejlepší zpráva o stavu Zlaté horečky i po prvním čtvrtstoletí jejího pořádání…