31) JAK NA NÁS PŘIŠLA KONTROLA / Tomáš Machalík - Doug

Odpolední červnové sluníčko se do nás opíralo ještě silněji, než slibovala předpověď. Nečinně jsme seděli na kamenech kolem ohniště a nahlas přemýšleli, jestli tak ještě chvíli zůstaneme, nebo jestli se nám v takovém žáru nechce ani do toho. Borůvka se pokoušel naplánovat aplikaci své nové fyzikální teorie chladové konzervy: vstane ve čtyři ráno, rozloží spacák a další věci na trávník, a po dostatečném vychlazení je schová do nějakého tepelně izolovaného prostoru, aby se nezahřály, než půjde spát. Bádal už jen nad zajištěním vhodného úložiště, zatímco my se snažili vysvětlit mu, že hlavním ani ne tak fyzikálním, jako spíš biologickým zádrhelem celého plánu je autorova naprostá neschopnost probuzení se dřív než v sedm hodin.
V naprostém bezvětří se nikde nehnul ani lísteček a mráčky na obloze rozhodně nejevily tendence vydat se ke slunci a alespoň na chvíli je cudně zakrýt. Zdálo se, že celý svět znehybněl, čas se zastavil a nás čeká postupná petrifikace nebo přinejmenším zkapalnění.
Z letargie nás vytrhly kroky, které se najednou ozvaly za mými zády. Zalitoval jsem, že nemám soví krk a budu se muset otočit celý jako pověstný filmový hostinský. Než jsem tak ovšem stačil učinit, přišel vousatý pocestný ve vzorné trampské výstroji včetně letité torny až k nám. Podle jeho rázného kroku v tomto horkém nečase jsem usoudil, že už mám nejspíš halucinace a vidím nadpřirozenou bytost, chlapík však promluvil zcela normálně:
„Nazdar, mládenci, jsem tady správně na osadě Sveřepí šakali?“
„Jo, to jsme my. Já jsem Borůvka, místní šerif,“ zvedl se náš předák a zalomil si s návštěvníkem palec.
„Tohleto jsou Tommy, Rejsek a Jerry,“ představil i nás a pohybová sestava se opakovala.
„Rád vás poznávám, hoši, mně říkají Živáček,“ představil se cizinec. „Dnes ovšem přicházím služebně, a směrnice nám bohužel zakazují tykání i přezdívky. Začněme tedy znovu: jsem Jaroslav Žáček, zaměstnanec Ministerstva pro volný čas a přírodu. Přicházím provést namátkovou kontrolu vaší osady. Zde je moje identifikace.“
Podal nám zalaminovanou kartičku s černobílou fotografií, kterou důkladně znehodnocovalo rozmazané razítko zmíněného ministerstva, a ťuknul prstem na domovenku se zkratkou MVČP. Borůvka na něj nedůvěřivě hleděl:
„Co to má jako bejt za divný fóry?“
„Zaregistrovali jste se, ne? Počítač každý týden náhodně vybírá z databáze deset osad založených během posledních dvou let a my je o víkendu chodíme osobně prověřovat.“
Vedrem paralyzované synapse konečně začaly pracovat a Borůvka se zatvářil chápavě:
„Jasně, už jsme doma. A co po nás jako budete chtít?“
K nám pak polohlasem prohodil:
„Tak to vidíte, hoši, já jsem vám říkal, že i na trampování jsou dneska regule!“
Živáček Žáček mezitím shodil tornu na zem, vylovil z ní složky s jakýmisi formuláři a z náprsní kapsy vytáhl plnicí pero.
„No, tak se do toho dáme. Nebojte se, nic to není! Jméno osady: Sveřepí šakali, jasně, členové jsou čtyři, to souhlasí, místo výskytu je taky v pořádku. Předpokládám, že povolení místní lesní správy nemáte, ale jelikož k osadě evidentně nepatří žádná nemovitost a vás rozhodně není víc než deset, vztahuje se na vás výjimka v článku 14 směrnic. Nevidím tady auto, motorky ani kola, takže budu předpokládat, že jste přijeli vlakem, což vám osobně schvaluji. Rád bych ovšem zkontroloval vaše jízdní doklady ze včerejška nebo dneška.“
Jerry zareagoval poměrně rychle a vylovil z kapsy naši skupinovou jízdenku. Živáček ji přelétl pohledem, souhlasně pokýval hlavou a zaškrtl další políčko formuláře.
„Nejezdíte načerno, to je dobře. Dráhy teď s ministerstvem začaly intenzivně spolupracovat a asi budou dělat dusno. To víte, když jsme si u nich vydupali speciální trampské spoje v pátek a v neděli, chtějí, ať něco děláme i my pro ně.“
Pod zaškrtaný formulář nakonec přibyla kontrolorova rozhodná parafa a vedle ní Borůvkův podpis rozteklý vedrem. Živáček zvedl zrak od papírů a vesele nám oznámil:
„Teď nás čekají nějaké ty praktické záležitosti. Musím zkontrolovat, jestli v ohništi nemáte nedopalky, a vy se zatím domluvte, kdo mi předvede zapalování ohně jednou sirkou. Zbytek může jít chystat dříví.“
Užasle jsme na sebe zírali, ale nebylo co řešit: nepřekonatelným ohněstrůjcem je u nás Jerry a show s jednou zápalkou patří k jeho mistrovským kouskům. Momentálně se mu sice nervozitou třásly ruce, ale když jsem si vzpomněl, jak posledně dokázal po týdenním dešti zapálit oheň pouhou hlavičkou zlomené sirky, byl jsem si jeho úspěchem naprosto jistý.
Borůvka mezitím odběhl do lesa a přitáhl několik soušek. Rejsek a já jsme přiložili ruku k dílu, sekyrky se jen míhaly, a tak za chvíli už kousek od ohniště ležela hromada dříví, jen je přiložit.
„Báječné, hoši, mám z vás fakticky radost! Bezpečnostní předpisy při práci se sekerou evidentně máte v krvi, minimální vzdálenost naštípaného dříví od otevřeného ohně jste dodrželi, topíte jen zcela suchým dřevem a neničíte chráněné druhy stromů, takže je všechno v pořádku. I tady váš ohnivec předvedl při zapalování naprosto dokonalý výkon – s tím bys, hochu, mohl klidně vystupovat v televizi! Teď už nám zbývá jen znalostní test, a bude hotovo!“
Živáček každému z nás podal list papíru a my bleskově vylovili z kápézetek vzorně ořezané špačky tužek, čímž jsme si rovněž vysloužili uznalé pokývání hlavou. Otázky byly neuvěřitelně jednoduché – poznávat rostliny podle listů, dravce podle siluety a zvěř podle stop přece zvládne každý. Vyplněné testy jsme odevzdali téměř současně, Živáček je prolétl pohledem a znovu souhlasně pokýval hlavou.
„Musím říct, chlapci, že jste mě moc příjemně překvapili. Jste úplně první, kdo zatím dosáhl stoprocentní úspěšnosti, a já vám ze srdce blahopřeji! S potěšením vám předávám certifikát o provedené kontrole, můžete si ho dát za rámeček nebo třeba vlepit do osadní kroniky! Tak se tady mějte, užijte si zbytek víkendu, a někdy někde třeba ahoj!“
Borůvka převzal stylově zelenou papírovou rouru převázanou maskáčovou stuhou jako při nějaké promoci, znovu jsme si navzájem zalomili palce a Živáček rázně odkráčel do neznáma.
Chvíli jsme zaraženě stáli u ohniště. Až po chvíli Borůvka nervózně prolomil mlčení:
„Tak se na to lejstro podíváme, ne?“
Rozvázal stužku, stáhl jeden konec roury, vysunul srolovaný papír s ohořelými okraji, rozbalil jej a chvíli studoval písmena. Raději jsme poodstoupili, protože jsme tušili, co přijde. A přišlo.
„Takže vona to přece jenom byla bouda! Vy padouši, takhle mě doběhnout!“
Borůvka otočil papír popsanou stranou k nám a my jsme četli známý text:

VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM
PŘEJÍ SVÉMU ŠERIFOVI BORŮVKOVI
REJSEK, JERRY A TOMMY

Trapsavec 2016

Ilustrace: Tom Zvědělík

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
5916196
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.